Asi jsem se o tom ještě nezmiňoval, ale vrátil jsem se ke svojí dlouholeté lásce, jmenuje se Anne, je jí 22 a je z Německa. Je to taková milá holka, ze začátku vcelku chladná, ale po pár horkých chvilkách se dokáže pěkně rozpálit. Sem tam mi přijde taková dřevěná, ale moc hezky voní, je věrná no a prostě jí mám rád :).
Ediburgh II., práce nad hlavu
(tohle jsem úplně zapomněl uveřejnit, tak trochu se zpožděním :))
Zase je to více než měsíc od doby, kdy jsem naposledy něco napsal na moje stránky. Sem tam napíši článek pro server www.napalubu.cz, ale to je spíše okrajová záležitost vztažená k mojí úchylce. Tak jako tak mám stále práce nad hlavu a tím se nic moc nemění. Z pracovního prostředí Anglie jsem uprchl do studijně pracovního prostředí Skotska, nevím co je lepší. Už nemám ruce špatné od ředidla, tentokrát je mám odrbané od mrazu a nervózního odrbávání.
Stomp, to musíte vidět (ale ne v ČR)
Vcelku náhodou a omylem jsem si na billboardu uPrahy všimnul, že seskupení Stomp
budemít někdy na jaře
vystoupení v Čechách. Tou dobou, ještě značně opojeného alkoholem
z předešlé noci, mě však vůbec nenapadlo, že bych mohl mít tolik
štěstí a mít vystoupení přímo u nosu, v Edinburghu. Hned první víkend
po příjezdu jsem při průchodu městem všiml tajemného nápisu Stomp,
mozkové buňky se seply a jaly se pátrat na internetu. Skutečně zde
v Edinburghu bude toto vystoupení? Internet nelhal. Ihned jsem se jal náboru
lidí, kdo by mohl mít zájem. Nakonec jsem na internetu vcelku na poslední
chvíli kupoval čtyři lístky. Koupil jsem lístky na páteční vystoupení,
třetí řada uprostřed, zřejmě někdo na poslední chvíli zrušil
rezervaci, že tam tyto místa zely prázdnotou. Moc mi nešlo do hlavy, proč
byli lístky do třetí řady levnější než lístky do řady šesté až
šestnácté, ale moc jsem se potom nepátral a těšil se na
zážitek.
Prasečí (mexická) chřipka, průběh nemoci
Tak tuhle potvoru si asi odskáčeme všichni. Nedávno mi mamina volala, že se o tom v Čechách pořád mluví jako o něčem dost neznámém. Protože jsme si to s bráchou na začátku srpna patrně odskákali oba, tak snad budu schopen relevantně popsat průběh nemoci i její symptomy u nás obou.
V sobotu jsme byli na výletě v Portsmouthu a musím uznat, že jsme se pohybovali na poměrně exponovaných místech. Náběh na nemoc se u mě začal projevovat v neděli večer, kdy mě pobolívalo v krku. V pondělí ráno jsem vstal v normální čas, ale necítil se nejlépe, přesto jsem se chystal do práce a nasnídal se. Co však bylo zlomové byl rychlý náběh nemoci. Než jsem skončil se snídaní, bylo mi jasné, že do práce nepojedu. I přesto, že jsem sotva vstal padla na mě únava a okamžitě jsem znovu usnul. Probudil jsem se po pár hodinách a nebylo mi vůbec dobře. Na internetu jsem si skrze webové stránky zdravotní péče Spojeného království vyplnil krátký dotazník, jenž mi řekl, že mnou popsané symptomy mohou být příznakem prasečí chřipky.
Edinburgh I., někdy mě tak trochu děsí
Stává se Vám někdy, že kráčíte Vaším městem a přesto se cítíte jako v někde na opačném konci světa? Tenhle pocit mám v Edinburghu téměř pořád, a to hned ze dvou důvodů. Město jako takové mnoho neznám, abych řekl pravdu, neznám ho vůbec a již kolik víkendů jsem si říkal, že popadnu foťák a vyrazím ven.
Kolik vám je let?
Tolik na kolik se cítíte, by asi odvětila většina lidí. Já však nemůžu pustit z hlavy myšlenku „kolik vám odhadují jiní“.
Co bude dál?
„Jsem hrozný člověk.“ Věta, kterou si čas od času řekne asi každý z nás. Já mám k tomu jeden velký důvod, jsou tím mé zanedbané povinnosti, závazky a jiné opomenuté aktivity. Momentálně hovořím o svých stránkách. Vím, že jsem sliboval, že budu psát s určitou periodicitou, přesto jsem svého slova nedodržel, proto jsem hrozný člověk a nebudu dávat určité sliby :). Vím, že mnozí z Vás si čtení na mém webu čas od času dopřejí, proto pokud nechcete trávit svůj čas periodickým prohlížením mých stránek, můžete se přihlásit k odběru RSS, pokud víte jak. Pokud vám metoda odběru RSS nevyhovuje a chtěli byste být o nových článcích informováni e-mailem, zašlete mi e-mail s předmětem „ODBĚR“ na johny.fox@email.cz.
Vše v jednom
Protože už uplynula zase dlouhá doba, řekl jsem si, že je na čase všechno pěkně shrnout. Abych tu nechrlil miliony článků, jeví se mi lepší napsat jeden, který to obsáhne všechno.
V poslední době si nepřipadám úplně svýma nohama na zemi, zdá se mi, že na mě doléhají zase mé klasické obavy. Zase nevím do čeho jdu, co mě čeká a ani jak obstojím. Kdo mě zná, ví kdy jsem tenhle pocit měl naposledy. Bát se je přirozené a kdo se nebojí, není normální. Přesto mi pocit strachu a obav nepřidává na jistotě, ale zároveň ukazuje zdravou sebekázeň.
Co je nového?
Je to již dobrý měsíc, co jsem se naposledy něco napsal. Doufám, že teď když sem tam vyškrábnu chvilku volného času, podaří se mi napsat pár řádků alespoň sem.
Slovensko 2009
Tak už to je zase nějaký ten pátek, co jsem psal naposledy a mám z toho hroznou depresi. Jsem jako by v útlumu a nejsem schopen nic rozumného splodit a napsat. Nevím čím to je, ale zřejmě jsem se na nějakou dobu jak se tak říká „vypsal“ a na nové články a poznámky si budou lidé muset počkat zase až budu někde v cizině. Nebo až budu mít více času. Teď ke konci školního roku toho mám na krku více než dost a den za dnem se těším na blížící se prázdniny. To i přesto, že nevím, zda-li pro mně budou ve znamení odpočinku, či nikoliv.