Leden 2008

…průběh lednových události…

Leden, měsíc snad nejhorší. Spěch kolem Vánoc, trable na Silvestra. To všechno bylo asi nic s tím že do 31. 1. 2008 prožívám na delší dobu poslední česká muka.
Vánoce jsem přežil relativně ve zdraví a díkybohu i bez cukroví, takže mi problém s BMI asi nehrozí. Silvestr však stál za to. Rozhodl jsem se ho trochu netradičně oslavit s pár kamarády. Na Nový rok jsem se vrátil se solidním monoklem, jehož vzniknutí má na triku nešťastná náhoda a Lukášovo koleno . Tohle je jedna ještě z těch použitelnějších fotek, jsou ale i horší. Šili mě přesně o půlnoci, takže posledního zadarmo tady u nás na dědině. Avšak i přes tuhle příhodu musím říct, že tenhle Silvestr se prostě zapsal nezapomenutelně a bude se na něj ještě dlouho v dobrém vzpomínat. Ještě bych chtěl poděkovat všem, kteří se o mě tak hezky starali (staraly).
Monokl byl asi po deseti dnech takřka odhojený, jizva bude minimální, ale vzpomínky suprový. To jen tak na začátek k Silvestru, protože zbytek ledna už se nesl v úplně jiném duchu.
Začal jsem totiž konečně komunikovat s rodinou, alespoň prostřednictvím e-mailu. Došlo k vyřízení papírů, dostal jsem dlouho očekávané a doslova vydřené vízum, které je kapitola sama pro sebe. Zavazadla byla také vyřízena a já konečně začínám balit, bohužel jenom kufry. Během pár dní jsem se rozloučil se širší rodinou, s rodiči takovou “závěrečku” v malebné obci Kryštofovo Údolí a s kamarády se loučím průběžně. Vypadnu odsud rád, ale přiznávám, že mi to bude i trochu chybět. Čeká mě ještě pár školních dní, které už nějak doklepu, ale už to asi nebude žádné terno. Krom toho, nechci odjíždět s nějakým prevítem v sobě, takže do sebe se železnou pravidelností sypu nějaké bobule, tak to snad vydržím a neonemocním ještě než odjedu, je na to docela blbá doba.
Tak se pokusím nějak navázat. Konečně už dokončuji i poslední věci, které budu potřebovat, takže bágl na notebook, sluchátka a podobné blbosti už začínám v okolí zavazadla konečně taky srocovat. Aby toho nebylo málo, průběžně se loučím se všemi lidmi i správnými zvířaty, v čemž mi hodně pomohl letošní maturiťák Oktávy 2008, na fotky je odkaz v galerii, endžoj! Už to mám za pár a třesou se mi kolena.