…jak to vlastně všechno začalo…

Bude to znít možná trochu alibisticky a hnusně to co bude napsáno níž, ale je to vesměs pravda o tom co se ve mě odehrávalo.
S myšlenkou vypadnout jsem koketoval už nějakou tu chvíli, ale vždycky jsem měl na paměti finanční otázku celé věci. Šlo už také i o to, že mě situace u nás trochu drala, podmínky ve škole, stereotyp, někteří lidé kolem mě a dost často i hádky atp. No nakonec jsem to na jaře 2007 předhodil našim, slovo dalo slovo a už jsem seděl u stolu u pohovoru jedné agentury, která mi všechno měla do roka zprostředkovat. Nový Zéland byl totiž kvůli mému věku patrně poslední možností k tomu abych někam vyjel. Mají sice otočený školní rok, ale to je mi tak trochu jedno. Abych tak nějak přiblížil co se asi dělo. Přišel jsem na pohovor, který probíhal z části v češtině a z části v angličtině, je to takové “oťuknutí” budoucího adepta. Z kanceláře jsem odcházel již s formuláři, které jsem musel vyplnit já a škola. Z té části, kterou měla vyplňovat škola jsem nebyl moc odvázan(ej), inu víte jak to chodí.
Papíry jsem nakonec vyplnil, škola svolila a stačilo už jen čekat, až se ozve druhá strana. Nastalo dlouhých osm měsíců, než jsem měl “prozatimní jistotu” toho, že odjedu. Partnerská organizace se někdy kolem listopadu ozvala s tím, že jsem byl přijat na Hamilton Boys’ High School. Nejspíše v důsledku toho, že si mě vybrala jedna fajn rodina, ke které se ještě ve vyprávění vrátím. Na NZ mají totiž systém školní docházky podle místa bydliště, je to poměrně nový systém, který zvedl vlnu nevole, protože děti z určených čtvrtí nemají prakticky šanci na to, jít na školu jinou než ke které spadají dle území.
No, kýžený pocit jistoty nemám vlastně až do doby kdy dosednu v Aucklandu na přistávací dráhu, vlastně ani to ne, až budu stát v Aucklandu před letištní halou. Teď v době před odletem to máme trochu hektický hlavně kvůli shánění různých věcí, ale seznam se mi vyškrtává. Přesto mám trochu trable se spaním, snad se to zlepší. Pořád řeším finance, zavazadla, potřeby a jiné záležitosti. Ke všemu se přidaly obavy z neznámého prostředí, jestli vůbec obstojím, jak se uchytím, pro někoho asi dost těžko představitelné co mám teď za prostředí.