No nic, duben je pryč a tak mi plyne květen. Chtěl bych poděkovat všem kteří mi čas od čas napíší pár milých řádků do pošty a návštěvní knihy, jen se občas nedostávám k tomu abych včas odpověděl, tak mi to odpusťte.
Krom toho i vše nejlepší všem oslavencům k narozeninám v měsíci květnu však oni vědí.
Rovněž i vše nejlepší ke dni matek, hlavně té mojí, ale i všem ostatním.

Teď už jen o událostech v květnu… Jak jsem psal, bydlíme tu s Číňankou Sisi, občas se naskytne nějaký problém, ale vcelku zatím funguje jako studnice plná historek, přikládám jednu z nich:
Vyrazil jsem se Sisi zařídit jí průkazku do knihovny. Byla to trochu komedie, do papírů psala doslova jako prase a musel jsem knihovnici trochu pomáhat s luštěním. Když bylo po všem, tak ze Sisi vypadlo cosi jako “Sex!”. Já s knihovnicí jsme se na sebe trochu nechápavě podívali, ale pak mi došlo, že asi chtěla říci “Thanks!”. Takže jsem jí raději naučil používat formulaci “Thank you.”

Další důležitou událostí byl první fotbalový trénink, který se odehrál ve čtvrtek 8. května. Tým je docela zajímavý, celkem asi patnáct hráčů a všechno jsou to Korejci až na brankáře, což je docela zakrslý kluk z Hong Kongu, Brazilce, který má Japonské rodiče, jednoho Malajce a mě, z čehož plyne, že jsem v týmu jediný bílý. Trénuje nás postarší učitel, který ale trénoval podobný tým před pár lety a bere nás v pohodě. Nakonec jsem skončil na levém útočném křídle a napravo mi seknuduje vysoký Korejec Alex, docela to s míčem umí, naopak zbytek kluků s fotbalem buď začíná, nebo ho předtím moc nehráli, ale o to víc mají fotbal rádi a jsou do hry hodně zapálení. V sobotu jsme hráli první zápas, který jsme vyhráli 6:0 trochu překvapivě, ale byl to pro všechny krásný zápas. A protože jsem se na něm docela podepsal, tak jsem si mezi ostatními hráči alespoň udělal jméno. Nevím jestli se o tom mám nějak víc rozepisovat, ale byl to prostě zápas, s velkým Z.
Celý víkend jsme pracovali v Patriciině garáži, práce spočívala v malování, opravování zdí a nacházení schovaných dveří. Krom toho se o víkendu odehrála další zajímavá událost s podtextem ‘Sisi’. Možná bych to sem neměl psát, ale to se prostě nedá…
V neděli ráno jsme si dopřávali pozdní snídani ve formě palačinek a croissantů což není zrovna Čínská strava, takže se kolem poledního Sisi přitasila s tím, že si dopřeje trochu domácí kuchyně, kterou jí obdařila její kamarádka. Po chvíli ohřívání si sedla ke stolu s jídlem vonícím jako kung-pao a podobnou barvou, posléze jsem talíř podrobil podrobné expertíze načež jsem musel dedukovat, že ona mrkev a další kořenová zelenina má prazvláštní barvu, ale vzhledem k přítomnosti sojové omáčky jsem to akceptoval, přesto jsem se podíval podrobněji a to byla chyba. Zjistil jsem, že kořenová zelenina není kořenovou zeleninou a na konci se nacházejí drobné drápky, s drobným blinknutím do krku jsem se zvedl od stolu. Následně jsme celou situaci prodiskutovali v “Evropském” stylu a prý se tam dále nacházely další věci z celé slepice, ne-li kohouta. Jmenovat další zjištěné ingredience z bezpečnostních důvodů přítomných klávesnic snad raději nebudu. Tomu říkám Maggi slepičí jak má být, ale u nedělního oběda? Ne, děkuji. A co více se ještě dělo? Ve škole nám na pár dní vypadly počítače, takže se prakticky zastavil celý život. Práce nám od ruky moc nejde, pracujeme na dokončování dalších úkolů v hodinách a co je docela zajímavé, hodiny tělocviku se nám přesunuli do nedalekého klubíku kde hrajeme kulečník. Tomu prostě říkám nádhera!

Jinak trochu úleva, Sisi se stěhuje a s ní i rychle mizející jídlo, myslím, že nejsem jediný, kdo si oddychne. Někoho to možná nezajímá, ale o Sisi vám prostě musím říct. To je člověk ze kterýho by člověk brečel. Celý den se drží v pokoji ven chodí akorát na záchod a brakovat lednici a když se u večeře snaží člověk navázat rozhovor, tak to končí fiaskem. Z toho by člověk trojčil když si přivleče notebook, kapesního překladače, mobil a začne do toho datlit slovíčka a snaží se překládat Čínsko-Anglicky a opačně. Jeden večer z ní vypadla slovíčka jako praxis a circs, praxis jsem si odvodil a jakž takž vyložil i Patricii, která mi potom dala za pravdu za pomocí Oxford Dictionary, ale na slovíčko circs jsme prostě přijít nemohli. Nakonec to znamená circumstances tuhle Čínskou verzi angličtiny, no … “škoda hovoriť, já bych je poslal – jak se tak říká – do lázní.” A když je v koncích, tak začne mávat hlavou, rukama a vším možným sem tam, hulákat “Ou máj kód” asi prý jestli máme májový kódy nebo já nevím (Oh my God – samozřejmě) a to už potom vidím rudě když se mi tohle děje pár centimetrů od hlavy, tak si kolikrát přeju aby jeden z nás dvou tu hlavu vážně neměl. V tomhle typickém příkladě sleduji naprostou antipatii.

Totálně odlišný případ je Kolumbijka, s tou se člověk domluví na všem a hlavně je to těžce o pohodě, což je prostě nenahraditelný, s Ednou to je naprostá souhra a sympatie.
Možná to bude takový trochu neučesaný, ale to jsem prostě já. Musím oznámit smutnou zprávu, Hamiltonské ranní mrazy si vyžádaly první oběť. Co je však horší, ta oběť mi byla velice blízká. Ukroutil jsem si v zámku od kola klíč! Ale co se dá dělat, život jde dál.
No musím říct, že sobotní fotbal je kapitola sama pro sebe, pravé křídlo nás z rodinných důvodů natrvalo opustilo, takže jsme museli trochu improvizovat. Nakonec do sobotního zápasu nastoupil International Prefect (bílá košile), ale smíšek Tim, drobný kluk z Hong Kongu, který fotbalu moc neholduje, ale snažil se co to šlo. První půle skončila 2:1, což bylo v pohodě, protože jsme zápas vyhrát nechtěli, jedná se totiž o rozřazovací zápasy a čím více jich vyhrajeme, tím těžší divizi budeme hrát. Gól tentokrát vstřelil záložník David, akorát nám do druhé půle trochu zaspala obrana a nakonec to skončilo 5:1 i přesto, že jsme si vepředu udělali pár šancí. Jinak se musím smát. Chalani mi začli na tréninku nejen za mými zády říkat “Džidejn” chvíli jsem se snažil vysondovat co to znamená v Korejštině, ale nakonec jsem si v rozpisu přečetl “Zidane” a seplo mi to prej to je kvůli těm mým šedinám a skoro holé hlavě, jen vysvětlím, že šediny jsou od slunce a holá hlava teď zarůstá, dlouho jsem to nestříhal.
Ještě musím dodat jednu vysoce hodnotnou informaci, především mužskému pokolení, po našem zápase jsem ještě s Fabiem koukal na dívčí zápas, to by člověk nevěřil o co ta léta přicházel, hraje se to vůbec u nás? Samozřejmě, že na hráčky v obraně by se člověk moc koukat neměl, ale všeho všudy ten zbytek… a ta technika…

Jinak jsem se tu potkal už s hodně zajímavými lidmi, třeba holkou z Grónska a Londýňanem, který nikdy nepotkal Čecha.
Ještě dodám takových pár útržkovitých myšlenek. Vtip o kuřecích pařátcích doslova zdomácněl nejen v té naší domácnosti… moje znechucení však nepolevuje. Hodiny historie jsou sice trochu nuda, ale sem tam se člověk zasměje, jako třeba když Maoři začli s Brity uprostřed bitvy vyjednávat, aby jim dali střelný prach a mohlo se tak pokračovat v bojování. Nebo když Maorům došlo střelivo, tak stříleli vším možným co něco vážilo, jako třeba nádobí a zelinářská závaží. To si tak člověk říká, že i válka mohla být vcelku vtipná. Když třeba jeden náčelník volal na Britského Generála “Mohl bych s Vámi válčit celou věčnost!” a druhé ráno vzal do zaječích. No prostě masakr, kluci se tu s tím moc nebabrali.

No, původně jsem měl programy na víkend dva, ale trochu jsem musel kombinovat a upřednostnit priority, ale nelituji. Vezmu to pěkně od začátku. Už v pátek mi nebylo moc do skoku, začalo na mě něco lézt, bohužel žádná přitažlivá slečna, ale bolení v krku a podobné neduhy. Pátek jsem doklepal jakž takž. Sobotní vstávání v šest a příprava na zápas, no lahoda, ale vycucnul jsem dva citróny a šel se prát o čest a slávu. No co budu povídat, Zidane otevřel hru. Sice nevím jak to ten kluk plešatá udělal, ale propašoval gól skrze vápno. Akorát debilní brankář si asi myslel, že ta České lokomotiva uhne jeho kopačce ve výšce třísel. První gól zápasu byl vykoupen nakopnutou pánevní oblastí. No, nebudu unavovat, frajeři z Hillcrestu vyrovnali a zvýšili na 2:1, nakonec jim náš druhý útok vsítil na 2:2, ale prohra byla 3:2. Zápas si ale užili všichni, což je dobře. Jen nám trochu zmastili Prefecta Tima, chudák bílá košile. Než jsem se stihnul rozkoukat, tak už jsme pomáhali Sarah a Leonovi se stěhováním. Raději bych vyhořel než stěhoval dům. No, ale co, krom toho jsme měli rodinné programy skoro dva, ale nakonec jsme na sobotní večer upřednostnili Japonskou barbeque, no to zase bylo něco. Co je však lepší, že léčba zábavou zafungovala a dnes – v neděli – se cítím daleko lépe, což je nejen pro mě velice dobrá zpráva.

No co více se děje? Docela zvrat, začali jsme dělat VisualBASIC programování a v tom se nejen já docela ztrácím, tak budu muset buď zatnout zuby, nebo nevím. Týden po 26. květnu nám začíná senior assessment week, což je cosi jako ‘zkouškové’. Jedinou hlášenou mám pouze na historii, tak se sám nechám překvapit. Samozřejmě se toho děje i trochu víc, ale přece vám to tu všechno nevysypu, to bych pak neměl o čem psát do e-mailů. Poznámky pod čarou: Jak jsem se tak bavil s Belgičany, mají Francouze za sbírku diskalkuliků, protože místo používání quatre-vingt dix Beligčani říkají nonente a místo soisante-dix říkají septente. Pro vysvětlení to znamená, že Francouzi raději používají spojení čtyřikrát dvacet a deset (devadesát).

Zjistil jsem, že psát někde moje příjmení není zrovna inteligentní způsob humoru ono totiž vysvětlit správnou výslovnost příjmení ‘Fuchs’ musí člověk po dvou minutách vzdát, ať člověk dělá co dělá, každý to čte “Faks” kdyby někdo nechápal tak psaná forma této výslovnosti je totiž také “Fucks” čímž pádem se na můj účet už pár lidí nasmálo.