Další měsíc je teprve na začátku, ale rozhodnul jsem se už začít a tak trochu shrnout i zbytek měsíce minulého. Vcelku se toho nic moc nedělo, ale tak Vám to trochu okořením tím zdánlivě ‘normálním’ děním. To abych nevyšel za cviku.
Všechno nejlepší mojí mamince ke svátku a narozeninám!

Hodně štěstí a zdraví, radosti, spokojenosti a propečených stejků všem Jakubům a Karolínám, Martinám a Markétám a Olgám, a vůbec všem, kteří něco slaví v měsíci červenci.

Počasí je stále stejné, bohužel. Zima je venku taková, že jsem se jedno ráno snažil asi na desetkrát vyfotit kytku co nešla zaostřit. Pak mi došlo, že bych si měl zaostřit manuálně a třeba otřít rosu z displeje fotoaparátu, což mnohé vyřešilo. Občas prší a minulý týden jsem si připadal jako Forrest Gump. “Pršelo odshora, pršelo zleva, pršelo zprava a občas pršelo i odspoda nahoru…” Školní dvory se proměnily v obrovské kaluže, ani bych se nedivil, kdybychom vytáhli Gondoly, nebo kajaky a začali fungovat jako v Benátkách. Krom toho se přihnal i přívalový déšť a vychřice která si vyžádala několik obětí. Zpravidla se jednalo o potrhané a zohýbané deštníky. V počtu vrstev stále trumfuji Somálce, dokonce i Kanaďany a Konžany/Kongonce/Kongálce (lidé z Konga). Tohle jsem použil záměrně, protože se občas setkávám s označením ‘Czech Republican’ což je něco jako ‘Česká Republikán’ a taky hovoříme ‘Czech Republicish’ což je ‘Českorepublikština’. Všechno docela zajímavé obraty…

Každopádně se mi škola chýlí k půli a zanedlouho mi začínají prázdniny, které potrvají dva týdny, takže nebudou žádné pravidelné aktualizace. A jak přicházejí prázdniny, tak to taky vypadá. Půlka lidí už do školy ani nechodí a když už chodí, tak se nic nedělá. Každopádně jsme dostali z historie zadání na ročníkovou práci, což je ‘vojenský briefing a rešerše’ na důležitou bitvu z moderních dějin. Vybral jsem si Bitvu o Británii. V praxi to znamená vybrat si stěžejní otázky a ty za pomoci důkazů objasnit. Kopa kopírování, internetu, zvýrazňovačů a knížek k přečtení. S normálním nasazením pět dní práce, tak to snad sfouknu.

V angličtině končíme poslední věci těsně před prázdninami, tak to už je tak skoro všechno za mnou. Kolekce materiálů, psaní ohodnocení a tak, vcelku pohodička když v tom má člověk systém…když… O hodinách IVT to jsou trošililinku jatka, VisualBasic jsem v životě nedělal a cokoliv jsem stáhnul z internetu mi bylo nápomocné asi jako návod k použití psaný v Mandarínštině. Nakonec jsem vyprodukoval cosi co se zavřenýma očima třeba i projde, i když tomu ani já, ani můj zdravý rozum moc nevěříme. Spíš se těším na databáze (nemám o tom ani šajn) a webové stránky (jakbysmet). Každopádně je o hodinách alespoň legrace, spíš kvůli lidem co sedí kolem, tak prostě pohoda, klídek. Hodiny Life Skills se od příštího čtvrtletí přesunou na silnici, což pro mě znamená komplikaci, takže se nejspíš přisockuju k někomu do třídy, jenom dočasně, ještě uvidím jak to dopadne…

Matematika? No, na začátku července jsme psali test z pravděpodobnosti. Docela masakr, látku na kterou jsem chyběl kvůli Spiritu jsem si doplňoval od největšího šprta ve třídě, a trochu mě pozapomněl informovat, že mu taky kus chybí a ten kus byly Permutace a Kombinace, které zabraly asi půlku písemky. Takže jsem půlku písemky koukal z okna a přemýšlel jak to asi funguje, tak doufám, že jsem si to vymyslel alespoň správně. jinak ještě přidám úryvek z deníků, “…docela mě pobavilo když Matt chtěl půjčit kalkulačku, musel dát profesoru Stowersovi do zástavy botu…”

No největší masakr a tím to myslím doslova byly asi hodiny tělocviku, které jsme trávili v nedalekém judystickém doju. V záchvatu jakéhosi “džudystického” strítfajtu (pouličního stylu) jsem dostal loktem na tlamu a vypadám trochu jako záchodová kachnička … dák dák, nateklej pysk, krucipysk. Aby toho nebylo málo, ve stejném záchvatu boje do kterého jsem se po nutnému výplachu krve vrátil, tak mě týpek zvednul a přistání naznak bylo více než nepříjemné. I přesto, že jsem většinu soubojů remízoval jako otloukánek, tak mě “šéfik” prohlásil za jediného technického bojovníka (což mi vopravdu zvedlo náladu (ironie-smích)), každopádně to můj postoj nemění. Nejsem bojovník a ‘…pravdu má jenom bouchačkaaa…’ Proto mám střelnici raději, hezky tichoučko, vůně střelného prachu, na metry vzdálené terče a poklidná atmosféra…

Jinak se s námi loučí i náš ‘děkan’ resp. Year 13 Dean, mrs. P. dala přednost dívčí škole (možná kvůli menšímu zápachu jak si z toho dělá řada lidí legraci), ale spíše kvůli platu. Každopádně jí moc lidí asi postrádat nebude, věčné buzerace o účesu, uniformě, holení a tak dále snad konečně odpadne a přidělí nám někoho benevolentnějšího.

V životě byste nevěřili jak může být člověk vděčný. Našel jsem tu jednomu týpkovi telefon a ten skoro brečel když jsem mu ho vracel, doteď je mi vyčítáno, že jsem odmítnul nabízený karton píva. (Občas si to vyčítám taky)
Úžasný byl sobotní zápas. Hráli jsme proti “Nerd Team”, tým složený převážně z kapacitních skoro-vědců z naší školy, kteří prý ještě v lize neprohráli. No co bych povídal, neprohráli, my jsme zase vyhráli akorát poločas. Občas je mi z toho fakt do breku. Kapitán se i přes protesty trenéra pořád angažuje do útoku a tím pádem se já pasouvám do pozice obránce, nebo záložníka. V praxi to znamená, že náš kapitán váží asi 90kg a co si budeme povídat, moc v kondici není, tím to trochu vázne. Ale tak já se aspoň hýbu a prohry nepadají na mojí hlavu Tentokrát jsme prohráli 3:1. Hrálo se převážně v docela hustém dešti a na čemsi velice bahnitém, leckdo by to možná nazval hřištěm. Alespoň se padalo do měkkého. No trochu jsem zaznamenal změnu na svém zdravotním stavu, bohužel. Projev neprojeveného stresu a vzteku si vyžádal tik v levém oku. Kdokoliv kdo viděl Růžového Pantera a excelujícího Herberta Loma si dovede představit jak teď asi vypadám.

V rodině je to stále stejné. Postupně se musím smířit, že Edna brzo odjede, to se potom teprve zblázním. No čekáme tu pár dalších studentů, tak myslím, že i klokan s lobotomií je lepší než Čínská císařovna Sisi, ještě teď se mi ježí hrst když si na to vzpomenu.
A co víc? No vcelku nic. Mám se jak se mám, hlady nejspíš netrpím (to zrcadlo začíná být nějaký vypouklý) a tak si tu prostě žiju…

Jinak by ještě za zmínku stálo, jak jsem hovořil na školním shromáždění. No, byla to docela legrace. Všichni výměnní studenti (5) jsme měli hovořit o našem pobytu a tak. Jako první šel do řeči Thomas, šestnáctiletý Argentinec, no týpek s velkým T a ten celou školu pěkně rozštípnul a tak to vtipně odstartoval. Následovali mezihry a jako poslední jsem šel já, zřejmě záměrně jsem byl umístěn jako poslední, protože jsem to tak nějak dorazil svým dojemným proslovem. Ale o to horší je, že jsem (byl) teď zasypáván všemožným kvantem dotazů…

Funkci permutací a kombinací jsem skutečně z hlavy vykoumal docela obstojně a v písemce jsem vypotil 71% což je veeeeelmi uspokojující výsledek Ještě bych měl napsat jeden docela markatní rozdíl. V písemkách se po nás zpravidla nechce dokázat postup a stačí jen výsledek, možná i proto, že 3/4 operací jsou v kalkulačce.

Jinak se mi o poslední hodině juda zase stala nehoda, jsem asi přirozený smolař, přidávám zápisek z deníků… “Po rozcvičce se šlo na boj. Z legrace jsme si řekli, že to s Jakem zase zkusíme. No, on do toho šel na plný plyn a po chvíli mi hlavou narazil na čelist a pak už jsem jenom chutnal krev a bolest jazyka. Předklonil jsem se a vypadlo ze mě jenom „Aj sink aj bit maj sank.“ „I think I bit my tongue“ – myšlim, še fem fe koufnul do jafyka “

Kladně kvituji multikulturní prostředí, s jediným náznakem rasismu jsem se tu setkal akorát z legrace. Když jeden z mých Somálským kamarádů si začal utahovat z Australanů, že neumějí hrát rugby, ani fotbal, když prohráli všechno co mohli… bylo to v hodině dějepisu, takže jeden z prefektů nalistoval akorát fotku Adolfa Hitlera, ukázal na ní a řekl “Hele, koukni na něj, to je můj kluk, ten uměl udělat ve věcech jasno!” čemuž se začal řehnit i náš profesor
Nechci být nijak vulgární, ale tohle prostě nešlo… zkuste hádat co v Somálštině znamená slovo s výslovností “šukne”

Tak přidám ještě shrnutí toho co se dělo o prázdninách. Chcete krátkou verzi nebo dlouhou? Budu stručný, váš názor mě nezajímá. Začnu dlouhou verzí. NIC Ještě vás zajímá ta krátká verze?

Pro udatnější mám i omáčkovou verzi toho nezajímavého co se vážně dělo. Jako stěžejní bych asi uvedl to, že bylo neskutečně hnusné počasí, dvakrát jsem se z nouze podíval do centra města, čtyřikrát jsem šel do knihovny a povětšinu času jsem si buď četl, seděl u radiátoru, nebo jsem byl v posteli tak hluboko, že mě museli vyprošťovat navijákem a to jsem se ještě držel futer. Ke konci prázdnin nám přijel nový člen rodiny. Jmenuje se Victor a je z Francie, je mu patnáct a docela pohodář. Krom toho už se mnou stihnul prohrát sázku. Není první, ani poslední kdo prohrál. Docela byla sranda, trošku křest ohněm, všichni ostatní členové rodiny se mnou už minimálně jednu sázku prohráli, takže okamžitá reakce byla “Victore, tu sázku neber!” Jinak ho přezdíváme “spáč” protože potom co se vrátil spal dva dny v kuse a to nekecám. Popravdě jsem si myslel, že se brzo z jeho pokoje začne linout mrtvolný zápach, naštěstí vážně vstal. Bude s námi asi šest týdnů, což znamená, že na začátku září budu mít nejspíš dům jenom pro sebe, nebo nějaké nové spolubydlící. Krom toho jsme se zúčastnili mezinárodní party u našich Japonských známých, příjemná společenská událost, bohužel fotodokumentace žádná. A co víc, no už zase chodím do školy, jsem za půlkou pobytu a nachystejte květináče, na snídani jsem zpátky!
Řekl jsem si, že když už nemám žádné opravdu skvělé zážitky z tohohle měsíce, tak trochu popíši tu omáčku okolo.

První týden školy je pryč a jak do nás pořád někdo hustí, tak máme dalších třináct akademických týdnů před sebou. To mnoho není, protože jak jsem koukal s kredity jsme asi v polovině, tak to bychom měli se všemi učiteli začít trochu pořádně pracovat. Jinak už nám byl přidělen nový děkan, jméno jsem zapomněl (moje špatná-oblíbená vlastnost). Jak jsem se tak bavil s ostatními, je to letos nový učitel, ale prý je to pohodář, tak v to taky věřím. Je to asi třicetiletý Maor, tak už se těším na další shromáždění až k nám od pultíku začne promlouvat… Už máme ve škole i novou várku internacionálů. Celkem je nás teď osm výměnných studentů. Zůstal jsem já, Fabio z Brazílie, Thomas z Argentiny, nám třem zbývá šest měsíců. Noví jsou Enrico z Itálie a Christopher z Německa, kteří tu jsou jen na šest týdnů a dále dva Nizozemci Weebo a Timo nebo tak něco. Ti jsou tu na dvanáct měsíců. Jinak je tu ještě Švéd na šest měsíců, moji jinobarevní kamarádi (Maoři, černoši) mu říkají duch, mají z něj trochu legraci, protože je vyloženě bílej jak křída.

Letošní zima by se dala nazvat hodně divná. Vypozoroval jsem dvě fáze. Vyloženě studená fáze, studená zima, to už snad máme za sebou. Teď se přihnala vlhká fáze. Prší, fouká, zima už tak velká není (a snad ani nebude). No jinak to, že je to zima skutečně vlhká potvrdí i můj pas a kreditní karty, po dvou měsících jsem potřeboval kreditní kartu, no co na mě nevykouklo, cestovní peněženka se dala na pochod. Moc dobře mi to do hlavy nejde, ale i syntetické vlákno může být napadeno plísní, no moc pěkný pohled to nebyl.

O hodinách IT už jsem se od programování přesunul na databáze, resp. jsem byl přesunut naším profesorem, protože jak jsem se s ním tak bavil, tak můj program neměl budoucnost.
Hurá, zlomili jsme smůlu. Poprvé od pořádného začátku sezóny jsme prohráli i první poločas a to drtivě (téměř) 4:0. Ale nebudu předbíhat. Hrál jsem asi 500 metrů od místa kde bydlím, takže jsem si pořádně přispal a ani se mi moc hrát nechtělo. Bohužel se však ukázalo, že máme nedostatek hráčů a když jsem kouknul z okna, bylo mi jasné proč. Déšť, vítr, zima a v tom já mám hrát? Nakonec se náš počet rozrostl na celou jedenáctku a mohli jsme začít. Hřiště byl močál a to doslova, protože odněkud jsem slyšel žáby. Celou hru mi mrzly ruce, vlivem čehož mám teď nepohyblivé levé zápěstí. Párkrát mě protihráči poslali do bláta a zase jsem si obnovil můj výtečný a bolavý kotník, chodit naštěstí můžu a co víc čert nechtěl, trávu ze všech koutů tahám ještě teď (víc než 24h po zápase). Naštěstí to nakonec nedopadlo tak tragicky. První půli jsem hrál v útoku a než se ‘šlo do kabin’ tak jsem zaskóroval na 4:2 a s podhrotovým útočníkem jsme jim začali pěkně zatápět. Nebudu napínat, vlivem ambicí jsem byl posunut do zálohy, přesto jsme si vypracovali celou řadu šancí a dvě z toho jsme zúročili, takže místo ostudné prohry 4:0 jsme se z bláta vypracovali na remízu, což už musím brát jako velké zadostiučinění, tak doufám, že už to bude jen lepší.

Taky už myslím, že to je snad všechno z měsíce července, který zase až tak záživný nakonec nebyl. Doufám, že se všem v Čechách a i mimo ně daří více než dobře, že nezlobíte svoje blízké, taky doufám, že si tam na severní polokouli užíváte léta a modlete se za mě. Brzo budu doma a to bude teprv rachot.

Jo a skoro bych zapomněl, mám pro Vás hádanku. Bohužel není soutěžní, i když by mohla být. Je to otázka typu ‘co je to?’ Je to nám všem blízké a přesto je to občas tak daleko. Každý po tom touží, kdo to má, neváží si toho a kolikrát o tom ani neví. Nedá se to chytit, nedá se to zpeněžit, přesto to zachránilo spoustu životů.

Jen přidám dvě nápovědy, které to filmomilům a hudbomilům hodně usnadní. Je to virus na dosah a stéká to po stěnách. Kdo není ani filmomil ani hudbomil, tak napovím, že to je na téhle stránce, jen musíte trochu hledat…
Tohle je krásnej důkaz toho, jak mi už šplouchá na maják. Odpovídat můžete do Návštěvní knihy, e-mailem, nebo odpovídat nemusíte. Každopádně kdo najde odpověď a kdo to má, měl by si toho začít vážit.