…aneb velká šaškárna…

Duch letošních Olympijských Her je pro mě naprosto odlišný od těch předešlých. Propásnul jsem rozruch kolem našich olympioniků, takže naprosto nemám páru o tom kdo nás v čem reprezentuje a jaké vůbec máme naděje. Přesto pro mě bylo zajímavé občas zapnout televizi a “omylem” sledovat počínání našich sportovců. Docela jsem si užil “single sculls” tuším, že v češtině skifaři kde Ondřej Synek dovesloval závod jako druhý a Novozélanďan Mahe Drysdale dojel třetí. Jak jsem pozoroval zákulisní dění musím smeknout před Novozélanďanem. Jel závod potom co kvůli nemoci ztratil 5kg, měl nějakou virózu a hned po dojetí závodu mu musela být poskytnuta lékařská pomoc, přesto byl schopen si jít pro medaili. Co však bylo pro mě naprosto šokující, že předávání medailí bylo asi 10 minut po závodě, sportovci nebyli ani schopni se převléci, dotáhli je na ponton, pověsili na ně šňůrky a hurá, jde se dál. Tohle se mi vážně nelíbilo, pamatuji si veškeré okolky ze Sydney a Athén kdy se sportovci šli alespoň převléknout a stoupli si na stupně vítězů. Dostali věnce, květiny, a pořádný obřad, ale budiž, stále se to nějak mění. Co mi však je dost proti srsti je i fakt jaká je politika Číny, zatýkání novinářů, úklid bezdomovců, lidská práva a tak.

Organizace veškerých událostí, vcelku tip-ťop ale pořád je tam na kráse nějaká vada a občas pořádná i přesto, že nemusí být zrovna vidět. Hodně mi byl proti mysli i fakt, že veškeré plavecké závody byly posunuty kvůli tomu, aby bylo možné je v USA sledovat živě v rozumný čas. Politika kompromisu, budiž, ale tohle je řiťolezné až to není hezké. Dalším faktem je, že sám sebe se musím ptát, co se stalo s duchem Olympiády. Není snad tím hlavním na celé téhle věci poselství míru po celém světě, kdy si během pár týdnů sportovci všech zemí změří síly?! Ne, Rusko to zase všechno musí změnit-posrat, to se prostě sprostě jinak říci nedá. Tenhle fakt já prostě nepochopím, alespoň je radost sledovat Ruské sportovce, kteří mají jistou solidaritu s těmi Gruzijskými.

Možná by bylo dobré udělat jakési politicko-sportovní embargo, kdo je v době OH v otevřeném konfliktu má zákaz se účastnit her. Možná by to obnovilo tradici o poselství míru. Je mi jedno, jestli jste Arabáši, Židovští velkomocnáři, Američtí magnáti, či Ruští oligarchové, je mi líto vašich sportovců, sice je to nefér vůči nim, ale Olympiáda je ČAS MÍRU! TAK SI TO SAKRA PAMATUJTE!! A jestli se chystá OH v Praze, nebylo by možná od věci tohle uvést v praxi, alespoň bychom si udělali ve světě jméno…