Rytíř v montérkách 

Když se mě lidi ptaj co dělám, tak řeknu, že jsem instalatér a oni, že to je zajímavý, no, zase tak zajímavý to není, já jsem hazlbudkoinstalatér. To vždycky lidi vyděsí a fakt nevím proč, oni si snad myslí, že to všechno házím rukama, nebo že to snad žeru či se v tom ráchám nebo co.
Tahle Australská komedie mě rozhodně potěšila! Dílko z dílny pro mě až do teď neznámých bratří Jacobsonů si mě získalo na celé čáře. Jednoduše pojaté, líbivý příběh a zajímavé podání, to vše si získá snad každého. V hlavní roli filmu vyhlížejícího jako autentický dokument se ukáže čtyřicátník Kenny, rozvedený, šišlavý srandista, který má rád svojí práci. Hajzlbudky jsou jeho život a on se za to nemá proč stydět, proč taky? Osobní život je tak trochu na nic, jediné co mu zbylo je jeho starý trochu protivný otec, mrcha ex-manželka a syn, kterého vídá hodně nepravidelně.
Jediné co Kennyho skutečně těší je jeho práce a kamarádi. Film je až neskutečně pravdivý ohledně pohledu společnosti na profese jako je ta Kennyho. Prakticky cokoliv Kenny vypustí je prostá pravda a když už to není až tak pravdivé, tak se tomu člověk prostě musí řáchát o 106. Jediné co dodám, že i na druhém konci planety zvládnou udělat krásný film k zasmání i zamyšlení.

Jednou byla na párty holka a ptala se mě co dělám, no tak jsem jí to řekl a ona, jak nechutný to je, že o tom nechce slyšet, no nemám to ve zvyku, ale tak jsem jí řekl, že jestli chce, může začít s protestem a nikdy už nejít na záchod, to by mě zajímalo jak dlouho by jí to vydrželo.