Laskavé dílo

(přepsáno z rukopisu)

13. října 2008

Laskavé dílo

Tak tady tak sedím a dostal jsem chuť psát. Říkám si jaká je ta učitelka co jí máme na hodinu volna hrozná pí*a. Dobrá zpráva je, že mě buzeruje ať něco dělám hned PRVNÍ den po prázdninách a logicky mám hovno co na práci! Ještě lepší je, že ztrácím čas psaním takových žvástů a vůbec nejlepší je, že si to ta kráva může klidně číst a hovno tomu rozumí… Ona je ztělesněním jedné věci, kterou nesnáším, a tou je buzerace. Kdyby buzerace měla vlastní osobnost, tak se s touhle toxickou kudlankou tahají za vlasy.
Možná bych o ní mohl něco napsat. Stále si živě pamatuji svůj první den s ní, před osmi měsíci! Přišla do třídy, byl druhý týden školy a seřvala teď už mého dobrého kámoše Abdiho, proč nemá nic na stole. Ve třídě neměl na stole nikdo nic, ale ona si vybere zrovna jeho. Od té doby se moc nezměnila a z duše jí nesnáším. Vypadá asi jako 55 let stará ropucha, které zamlada nastřelili pěkně debilní rezavý účes. Vždycky na sobě nosí brčálové barvy, což mou teorii pouze potvrzuje. Obličejové grimasy doprovázející buzeraci vše ještě podtrhují, vypadá totiž jako leguán s párátkem v hubě, co se ho snaží dostat ven. Vzhledem k tomu, že je ošklivá jak noc v Bronxu, zřejmě došla k závěru, že kapituluje i na oblečení, bez legrace. Musím jí k dobru přičíst jednu věc, alespoň si pamatuje moje jméno, na druhou stranu, já jejímu nepřikládám absolutně žádnou důležitost, takže tu ten genetický pokus nejsem schopen ani volat jménem. Zajímavé ale je, že komukoliv na škole řeknu o „té vzteklé ropuše“, tak každý hned ví o kom je řeč. Zvláštní je, že lidé jako je ona nejsou schopni reagovat jako lidé s pudem sebezáchovy. Normální člověk, který identifikuje vlnu negativních emocí od svého okolí, se snaží napravit a nebýt na tom tak mizerně. Kdežto tenhle společenský odpad se umí bránit pouze útokem a tak píše poznámky a otravuje všem ostatním život.
Je to již hodně dlouho co jsem kdy měl tak negativní pocity vůči někomu a vlastně je to i dost vzácný jev, ale tahle treska z poušti Gobi si o to vyloženě říkala.
Vlastně mě k tomu i donutila, ono když se Vás někdo pětkrát zeptá „A co ty? Ty nemáš co na práci?“, tak Vás to nasere tak, že už si nějakou práci najdete, proto taky vzniklo tohle, produkt mojí kontraproduktivní práce .

JF