Ještě než se pustím do pořádného rozebírání dalšího měsíce, tak si nesmím odpustit moje již tradiční. Vše nejlepší všem, kteří v měsíci říjnu něco slaví, výročí, svátky, narozeniny a tak. Jmenovitě vše nejlepší ke svátku všem Františkům, Eliškám SÁRÁM (haf-haf), Terezám, Lukášům a Michaelám.

Někteří se jistě podivili nad tím, že mi to tak dlouho trvá spustit nový web. No, jednak to není žádná legrace a už vůbec ne, když vám to ztěžuje poskytovatel hostingu, respektive jeho služby. Každopádně by tohle bylo na dlouho a rozhodně se k tomu ještě vrátím v nějakém jiném příspěvku. Rozhodně jsem rád, že už něco běží a tak si můžu zase v klidu vylévat srdce do prostředí bez hranic; internetu.

Jak jsem se již zmiňoval, poslední dva týdny (až do 12.10.) jsem měl školní prázdniny a od čeho by byly prázdniny, kdybych si je pořádně neužil. Tak jsem si tak v klídečku polehával, relaxoval, vztekal se nad internetem, četl, hrál tetris a sledoval filmy, pohádečka jak se patří. Jediným problémem bylo počasí, protože nebýt toho, tak bych běhal podél řeky, jezdil na kole a jezdil plavat. Takhle jsem si totiž ráno promnul oko, kouknul z okna a šel jsem zase spát. Na to, že se nám tu schyluje k létu je tu počasí mimořádně hnusné, až neobvykle nechutně nemotorně nemožné se může počasí v místních končinách zdáti. Ano drahá máti, raději klidu měl bych Ti dáti, či možná dobré zdraví přáti? Přestanu tedy blbiny hráti a záhodno inteligentněji psáti.
Počasí jsme měli krásné akorát první víkend prázdnin, což byl poslední víkend v září a toho jsme využili k výletu do Hamilton Gardens, o čemž jsem více psal v zářijovém vydání našeho občasníku. Jakmile začaly ty skutečné prázdniny, přihnal se silný vítr, déšť či přeháňky a prostě počasí, které má rád snad jen masochista, či meteorolog. Jedna sebranka.
Ještě abych tu tak neplácal do větru. Podařilo se mi nádherně si rozkuchnout prostředníček pravé ruky. Na doktora to nebylo, ale je to víc než týden a docela hluboká rána se ještě ani nezavírá. A teď k tomu jak se mi to stalo. Věřte nevěřte, koupil jsem si patnáctku Karlíka (brašnu Carlsbergu) abychom si trochu vylepšili dlouhé večery, kdy si povídáme nad čajem. Zpracovat celou patnáctku nám všem trvalo asi tři dny a když se na mě z lednice směje poslední, nikdo jiný ho se mnou nechtěl. Vrhnu se tedy na otvírání, páčím, páčím, křup a ulomil jsem hrdlo, které se mi pochopitelně vrazilo do pařátu jak tříska, no krve jak z prasete (proč jak taky). Inu děti, co z toho plyne?

A) Nepijte pivo

B) Neotvírejte pivo

C) Neotvírejte pivo otvírákem, raději ho otvírejte o stůl.

D) Sežeňte si lepší otvírák

E) Kupujte si plechovky

Ať si z toho vyberete co si vyberete, patrně bude všechno správně. Každopádně na Carlsberga jen tak nezapomenu. Tohle by se mi s plechovkou nestalo . No nic, konec propagace drog. Jde se na vážnější téma.

Zjistil jsem totiž, že náš nový spolubydlící z Koreje má ve mně až moc velké zalíbení. To co Vám popíšu níže je pravda, pravda a nic než pravda, co budete číst dál je jen na vlastní nebezpečí a kdo mi to otře o hubu, je potomkem smrti! Dong Min anglicky toho moc neumí a tak už od začátku trávil dost času tak nějak kolem mě, ale v tu chvíli jsem to nebral nijak zvláštně, až do té doby než se věci začaly trochu měnit. Níže popíši několik případů, které jsou opravdu trochu mimo. Ležím si v posteli, už mám prostě klid a čtu si, v tom mi Dong Min zaklepe na dveře, prý jestli nechci něco k jídlu, tak mu říkám, že ne, tak mi popřeje dobrou noc. Tohle když dělal skoro týden v kuse, už to začne být trochu vlezlé.
Druhý případ je, že sedím u sebe v pokoji u stolu, nebo ležím v posteli a pracuji na PC, mám otevřené dveře a on jde okolo, zastaví se a kouká na mě třeba dvě-tři minuty, mírně odbývavé poznámky ho stejnak neodradí. Další jsou takové drobnosti, když dělám večeři, tak se snaží být tolik nápomocný, že se snaží odhadnout co budu potřebovat příště a i když mu třeba třikrát řeknu, že příště budu potřebovat akorát víc místa v kuchyni, tak on si nedá pokoj. Vrcholem všeho začalo být, když mi z ničehož nic začal masírovat záda a to už jsem začínal mít fakt divnej pocit, tak jsem se mu dvakrát vysmeknul a napotřetí jsem mu vysvětlil, že záda jsou moje a mám je rád jak jsou. Téměř vyvrcholením všeho bylo, když jsem se vzdaloval z kuchyně směrem do chodby a on na mě:

on: Jonáši, kam jdeš?
já: Na záchod, to mě chceš doprovodit nebo co?

A vůbec nejlepší na všem. Stojím a říkám něco Patricii a najednou cítím jak on stojí za mnou, tak postoupím o krok a nakloním se dopředu. Dozadu sice nevidím, ale Patricie říkala, že se snažil mi položit jeho bradu na rameno, když v tom ho zarazila ona, že na mě nemá šahat. Musela mu vysvětlit základy narušování osobního prostoru, jeho význam a důležitost především pro Evropany. Problém ale není v kultuře, protože jsem s Korejci hrál pět měsíců fotbal a s tímhle jsem se fakt nesetkal. Začínáme mít tak trochu podezření, že je s ním něco v nepořádku. I přesto, že sice má nějakou známost, tak bůh ví, jak to je! Tak doufám, že se tohle zarazilo hned v počátku, protože jinak by význam věty, „Hlídat si záda.“ dostal až nebývale určitý význam.
Ve chlapecké škole s 1800 studenty se tomu vyhnu bez potíží a nakonec mě to snad ještě chytne doma, no tak to ani omylem. Uvidíme jak tohle bude pokračovat, osobně doufám, že nebude.
Jinak jsem měl tu čest již nahlédnout do TravelDigestu, kde se vylíhnul můj článek ze Spiritu a musím říct, že mám dosti smíšené pocity. Jsem rád, že se mi nakonec podařilo alespoň něčeho trochu uspět, na druhou stranu hodně lituji toho, že celý příspěvek byl redakčně zkrácen asi na 20-25% originální délky, a tím pádem i zajímavosti i kontinuity, protože když jsem si četl finální výsledek, musím říct, že už to tolik smyslu ani kouzla nemělo, přesto to však chápu, že tři stránky mých cintů se tam jen tak nevměstnají a někdo ten tisk zaplatit taky musí. Ale jsem rád, že jsem tím potěšil alespoň své rodiče, konkrétně maminu, která se už těší z honoráře .
No a to bude prozatím ode mě všechno co jsem měl na srdci a zase se brzy ozvu.

19.10.2008

Tak jsem tu zase s dalšími novinkami. Tenhle týden byl první ze čtyř zbývajících do konce roku. Takže mi zbývá přibližně 20 školních dní, což už není mnoho a podle toho to taky vypadá. V Angličtině jsem se pustil do dokončování individuálně, to proto abych splnil veškeré podmínky a odevzdal tak co nejvíce práce, čímž bych získal víc kreditů. Dělám první poslední, ale času zatím dost a podle mého odhadu bych to měl zvládnout. V matematice máme zadaný další assessment, který budeme odevzdávat příští týden, prakticky máme všichni hotovo, probíhají poslední úpravy, tak doufám, že všechno klapne a opět sklidím nějaký ten kredit. Trochu se bojím toho, že v IT nebudu schopen napsat zdroják pro webovou prezentaci včas, mám na to asi dva a půl týdne, takže to nejspíš bude práce ve dne v noci. Programování jsem vzdal a databáze je připravená k odevzdání, takže tam jsem si to taky vcelku pojistil.
Jinak ve škole jsem se hned první den musel hůůůůůsááááá uklidňovat, z toho vznikla nová esej s názvem Laskavé dílo pojednávající o jedné z profesorek se kterou se máme rádi (ironie). Co víc? Jediným dalším pokrokem byl seminář ohledně IELTSu, který se konal na univerzitě a moc dobré vzpomínky na to nemám. Měli jsme půl hodiny na to abychom našli patřičnou budovu. Dvacet minut jsme běhali po campusu, hledali mapu a ptali se lidí. Nikdo nevěděl, mapa nebyla. Mojí spasitelkou byla jedna známá, na kterou jsem náhodou narazil a která zrovna věděla co potřebujeme. Chaotičtější univerzitní campus jsem vážně ještě neviděl. Samotný seminář byl ale OK a na test nás připravil adekvátně, teď už stačí se jen modlit, že to 8.11. nepokaňhám.

27.10.08

Už je skoro konec měsíce a já zase přidávám týdenní zprávy z dění kolem mě. Jak všichni vidíte, zprovoznil jsem stránky a prostě všechno již funguje. Více o provozu stránek bude v samostatném příspěvku, suma sumárum, OČISTA!!!
V týdnu se toho ve škole mnoho nedělo, snažil jsem se dělat maximum a podle toho to taky vypadalo. V IT jsem odevzdal databáze a již dělám na stránkách, v angličtině se blížím ke konci, pouze poslední dvě hodiny mi přišly jako ztráta času, na jedné se profesorka ani neukázala a na druhé trávila půlku doby buzerací nějakého líného studenta z nižšího ročníku. Jakožto vedoucí oddělení angličtiny je má totiž na starosti. Celý týden probíhal jinak jako obvykle až na jednu novinku, která se protáhla celou školou. Na jedné párty organizované pár kluky z mého ročníku někdo vytrhnul ze zdi plynoměr a museli evakuovat celou ulici. Na té párty bylo dohromady kolem 300 lidí! Tohle jsem docela nepobral, vysvětlení na sebe však nenechalo dlouho čekat. Tisk to všechno parádně rozmáznul, ale škola se k tomu postavila poměrně shovívavě, neboli se od toho distancovala . Vysvětlení k tak velkému počtu lidí je vcelku jednoduché, a) organizátoři bydlí na vlastní triko, b) po škole se na takovéhle akce standartně prodávají lístky, tím pádem mají organizátoři dost prostředků sehnat vše potřebné. Rozhodně to musím označit za zajímavý způsob organizování akce, když víc jak 60% lidí na párty organizátor ani nezná .
Poslední zajímavostí byly víkendové oslavy Yanivových narozenin. Dostaly jsme telefonát z Kolumbie, pekl se speciální dort, na kterém jsem se pěkně vyřádil. Patricie upekla akorát základ a já měl zbytek na triku. Vyříznul jsem parádní tvar kytary, avšak můj nápad nazdobit to čokoládou a šlehačkou (typická kytarová kombinace) se prostě nemohl schválit, tak jsem to zdobil bleděmodrým bílkem a lékořicí (FUJ!), přesto jsem vytvořil umělecké dílo, více v galerii! Jako hlavní chod večera jsem nakrájel půl krávy a měli jsme burgundské fondue, kdy si každý konzument smaží v oleji vlastní kousky masa a poté se máčí do vybraných chutí! Tohle bylo snad jedno z nejlepších jídel co jsem kdy měl. Samozřejmě proložené vínem, usínal jsem vestoje, nějak jsem tu vyšel z formy.
V pondělí byl státní svátek, svátek práce, který musel být oslaven jinak než neprací! S Philem (známost přes známost (Luise)) jsme jeli plachtit kousek za městečko Huntly. Moc se neplachtilo, protože vítr byl moc silný, ale den to byl povedený, to se musí nechat. Krásné počasí, parádně strávený den! Opět jsem zase něco nafotil, takže endžoj!