Jak se tak blížíme ke konci kalendářního roku, tak už i můj pobyt na druhé polokouli se konečně chýlí k samotnému závěru. Zbývá mi již jen pár týdnů, či pár desítek dní, přesné odpočítávání jsem ze starých stránek nepřenesl. Ještě takhle ze začátku bych chtěl popřát všechno nejlepší ke svátku všem … (listuji diářem, moc lidí se svátkem v listopadu neznám) … ale co, všem Kateřinám, Ondřejům (Čendovi ) a Karlům. Snad jsem na nikoho nezapomněl a přidám gratulace všem s nějakým tím výročím, či narozeninami v listopadu.

Jak jsem již informoval, do konce mého pobytu mi mnoho času nezbývá, co je však nejmarkantnější, je posun ve škole. Tam to je cítit doslova den ode dne, jen si říkám, kdy někoho napadne do školy přijít bez uniformy . Poslední den školy pro seniory je 13.11.2008, po tomhle datu mám přesně deset dní na přípravu ke zkouškám.
Ve škole mi momentálně zbývá dokončit pouze poslední projekt, kterým je umělecký slohový styl pro angličtinu. Musím napsat ucházející esej v délce kolem 400 slov. Všechno ostatní mám již z krku.
Jsem na půli cesty mezi jazykovými testy, tak jsem zvědavý jak jsem obstál, obstojím. Dnes (04/11/2008) jsem psal jazykové testy Pitmans pro úroveň expert. Popravdě řečeno jsem se moc jako expert necítil, spíš jsem měl psát úroveň looser . Zase takový propadák to nebyl, ale mám ten dojem, že jsem absolutně ztroskotal na čtecí části. Vkládání vět vypuštěních z kontextu, mám zřejmě nějakou mozkovou dysfunkci, protože buď mi nedávalo smysl absolutně nic, nebo naopak i ta největší blbost.
V sobotu 8.11.2008 mě čekají jazykové testy IELTS úroveň Academic. Jak říkám o jazykových testech, na to se člověk nenaučí, vždycky to člověk udělá na takové úrovni na jaké má dané jazykové znalosti, kamenem úrazu je forma tohoto testu. V tomhle případě se budu muset nachystat právě na formu. Jak se má odpovídat na otázky, jak se má formulovat psaná část, jak to bude probíhat. Inu, v sobotu (pátek večer – sobota brzy ráno SEČP) mi držte palce, v sázce jsou má těžká léta studia angličtiny .

9. listopadu 2008

Tak se mnoho věcí opět pohnulo a měl bych o nich nejspíše informovat. Jako jeden z mála jsem v posledním regulérním týdnu školního roku dokončil všechny úkoly hodné kreditů. Tudíž mám prakticky splněno a nejdůležitější úkol leží teprve přede mnou a tím je obstát v závěrečných zkouškách z historie a matematiky.
Následující týden bude již nejspíše ve jménu flakání, hraní karet a her, kecání, či příprav právě na zkoušky.
Jinak v sobotu 8. listopadu jsem si napsal výše zmíněný IELTS test a dojem mám tak trochu nejistý. Mám dobrý pocit z mluvené části, dobrý pocit z poslouchací části, ale čtení a psaní, tam jsi v kramflecích tolik jistý nejsem. Budu si muset počkat dva týdny na výsledky. O tom, jak tenhle test probíhá napíšu do samostatného příspěvku.
Jinak o víkendu probíhala oslava narozenin jedné z našich rodinných kamarádek a tak jsme se zase všichni sešli na turistické chatě na mt. Pirongia.
Většinu zúčastněných přijela na místo již v pátek odpoledne, protože jsem však nemohl kvůli mému testu, přijel jsem až druhý den, ale o mnoho jsem zřejmě nepřišel, možná proto, že hlavní program byl právě až na sobotu večer. Došlo na tradiční dort, méně tradiční opékaní marshmallow (úchylný zvyk), společenské hry a klasickou zábavu. Sešlo se 13 rodin, něco kolem 50 lidí. Moc dobře se mi kvůli kraválu nespalo, ale naštěstí jsem protrpěl jenom jedno ráno . Jinak celý pobyt byl hodně o pohodě, šlo totiž o stejnou sortu lidí se kterými jsem zde již několik akcí podniknul. Protože se již jednalo o poslední setkání tohoto druhu v letošním roce, tak jsem se už tak trochu se smutkem s většinou lidí rozloučil.
Teďka mě tak napadá, že se nejspíše brzo zblázním. Ve stropě se mi zabydleli čmeláci a každý den s německou přesností v osm začnou žrát ten kartón a z toho by se zvencnul i naprosto normální člověk. Kravál sice nedělají, ale nasrat to dokáže, nejspíš jim tam brzo stříknu DDT…

 13. listopadu 2008

Tak a už to máme za sebou :‘(. Škola mi definitivně skončila a tak se ode dneška řadím do světa ukončilců (ne však na dlouho). Poslední dny školy byly tak trochu z nostalgie, studium už neprobíhalo absolutně vůbec, maximálně tak přípravy na závěrečné zkoušky. O hodinách IT jsme hráli Unreal Tournament a surfovali internetem, o hodinách matiky, historie a life skills jsme hráli karty a o hodinách PE jsme akorát dělali co se nám zachtělo. Se všemi učiteli jsem se už rozloučil a i přesto, že atmosféra byla hodně uvolněná, poslední dny probíhaly s veškerou důstojností. Jedinou změnou byl poslední den školy (středa), kdy se nám po předních hřištích prohnala skupinka nahých holek z Hamilton Girls‘ High School. Bohužel byly tak daleko a tak rychlé, že fotky buď nejsou, nebo jsou nepoužitelné, krom toho běžely skoro ještě když jsme měli hodinu, takže je zas tak moc lidí nevidělo. Prý to jsou takové místní zvyky ke konci roku , něco podobného by mohly zavést slečny i u nás .
Celá atmosféra byla už hodně uvolněná a tak jsme se všichni nasměrovali na poslední regulérní setkání, čímž bylo dnešní (čtvrtek 13.11.) prizegiving, předávání cen. Jedná se o formální předávání výstupního hodnocení všem studentům Y13. Navíc se předávají ceny studentům, jedná se o stipendia, uznání, certifikáty a ceny pro nejlepší studenty v jednotlivých předmětech. Celá ceremonie se koná ve Founders Theatre kde se shromáždí studenti Y11, Y12 a Y13 plus veřejnost. Studenti nastupují v abecedním seznamu a přebírají si desky z rukou ředitelky. Vůbec je to velká čest a ceremonie. Všichni studenti si uvědomují, že to je mnohdy poslední šance se s některými vidět, poděkovat profesorům a užít si prostě skvělé loučení. Docela zvláštní byl pro mě pocit snoubení smutku, že už to je všechno pryč a jakéhosi vnitřního naplnění. Já mám tu výhodu oproti ostatním, že si to dám brzy repete . Snad.
Teď už mě čeká jen deset dní příprav ke zkouškám, kde musím nasbírat 21 kreditů z 31 možných, tak mi držte palce a přejte štěstí .

26. listopadu 2008

Tak to mám za sebou. Oficiálně jsem ukončil střední školu, poprvé v mém životě, kolikrát mě to ještě čeká?! Dneska ráno tady tak sedím v pokoji, přemýšlím co si s sebou zabalit, co tady naopak nechat a tak koukám na hromadu věcí a najednou mě přepadl takový ten bezduchý pocit, musel jsem si prostě říct „A co bude dál?“ Jedna etapa mého života již skončila, ochutnal jsem si kousek postředoškolské svobody, která však nepotrvá zase až tak dlouho, brzy mě zase šoupnou do pokreslených lavic pro dva s týdenním přívalem písemek z předmětů, které mě naprosto nezajímají. Oblíbenou zábavou se opět stane dokreslování knírků spermiím v učebnici biologie (parafráze) a pokračování v úpravách podobizen českých i světových literárních velikánů do učebnice Literatura v kostce. Jediné co mě snad těší, že tuhle učebnici bych mohl prodat do muzea, hodně jsme se s tím fakt pobavili a troufám si tvrdit, že se jedná o výborné dílo (kdo viděl, potvrdí).

Chvilkový závan vzpomínek mi vrací pocity z krásných časů minulosti, přesto si troufám tvrdit, že člověk je bipodní živočich s primární funkcí kráčení vpřed, nikoliv vzad, přesto mě okolnosti nutí chodit pozpátku, jak nepřirozený. Inu, ode dneška začíná zase jiná etapa života a jak se s tím poperu bude jenom na mě, jediné co vím, udělám pro to maximum, stejně jako jsem udělal maximum pro zkoušky co mám za sebou.

Minulé dva týdny opravdu stály za to. Prvních pět dní jsem se učil skoro nepřetržitě, hlavně dějepis kvůli kvantům psaného materiálu. Pak už mi bylo z učení blbě, tak jsem si dal dva dny přestávku a zbylé tři dny jsem pracoval snad jenom na matice s občasnou historickou odbočkou. Počasí venku bylo občas nádherné, takže jsem si prostě párkrát otevřel láhvinku mého těžce vydřeného Heinekena vychlazeného blízko k bodu mrazu a pak už jsem si akorát užíval tulení vyvalování a studium.

V pondělí 24.11. jsem měl testy z matiky. Probíhá to tak, že do třídy přiběhne pověřený zkoušející, usadí vás na vaše místo, kde jsou položeny specificky očíslované papíry přímo pro vás a pak deset minut posloucháte pravidla. Máte tři hodiny a jde se na věc. V matice jsem dělal čtyři „papíry“ tj. pravděpodobnost, distribuce, lineární funkce s řešením rovnic a populační proporce. Nejslabší si připadám v papíru s pravděpodobností, měl snad jenom tři stránky a polovinu otázek jsem předtím viděl jenom jako „okrajové“ záležitosti, které se do písemek moc nedávají.

V úterý jsem měl písemku z dějepisu a to byl taky docela masakr. V této písemce jsou papíry jenom tři. Zdrojové otázky, kde popisujete, hodnotíte nebo komentujete na zdroj informací; obrázek, soudobý článek či historikův názor. Pokud víte o čem je zrovna řeč, dá se to. Poté jsou dvě eseje každá po 800 slovech. V obou máte na výběr ze šesti témat. Jedna esej je o popsání historické události, co jí předcházelo, co a jak jí následovalo. Druhá esej je o zhodnocení důležitého rozhodnutí v historii. Mojí slabinou bude nejspíše nižší počet slov, ale nechám se překvapit, prý stačí když předvedeš, že víš o čem je řeč.

Dalším zajímavým zjištěním je vynalézavost mého mozku. Dneska ráno jsem v polospánku začal v hlavě psát zdrojový kód pro moje stránky a bylo to opravdu něco. Horší bude tohle uvést do provozu . Zjištěním také bylo, že můj mozek se dočista zbláznil, zdají se mi smutné sny a to jako že mi třeba zavřeli mojí oblíbenou hospodu a já si k tomu notuji písní „Všechno bude jako dřív“ od Kabátů. Normálně jsem se tomu začal smát hned jak jsem se probudil. Komunikace v angličtině se zhoršila, mozek už je ‚ready‘ jet domů. Včera jsem vyloudil větu „That’s nitrous oxide neboli paradise or laughing gas.“ všimněte si českého ‚neboli‘ uprostřed anglické věty.

Tak to je snad prozatím všechno a brzy snad už na viděnou .