Obama, spasitel???

V tomhle příspěvku vyjádřím takové moje všeobecně neutrálně zaujaté a neobjektivní nevzdělané postavení vůči tomuhle přetřásanému tématu .
Televize je v naší domácnosti rozbitá již několik měsíců, takže tohle dění jsem nesledoval a nejspíše bych ani nesledoval i kdyby televize funkční byla. Jediné novinky jsem si mohl přečíst v novinách (které nečtu) a na internetu, kde čtu pouze bleskovky, nebo zprávy, které mě vyloženě zajímají (kterých není mnoho). Z důvodu informačního embarga, pod kterým žiji již téměř tři roky, tyto zdroje informací nevyhledávám, nebo vyhledávám minimálně.

Informační embargo jsem na sebe uvalil pouze z jediného důvodu, nemám se nad čím vztekat, nemám si nad čím stěžovat. Jediné co vím, je, že ODS prohrála nějaké volby, že Obama vyhrál nějaké volby, že pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí. Možná se o tyto informace začnu opět zajímat, až se mě to bude týkat, ale tuhle touhu momentálně nemám. Na jednu stranu je to trochu mínus, protože nemám co moc říci ke konkrétnímu tématu v nějaké diskuzi ve které se ocitnu. Přesto bych chtěl vyjádřit jemné obavy, které momentálně mám.
Měl jsem možnost si přečíst několikero novin (dlouhá chvíle na mt. Pirongia) od různých novozélandských i zahraničních vydavatelů. Všechny noviny se shodovaly v jednom tématu, že Obama je naprosto úžasný, skvělý, dokonalý politik. Jakýsi americký novinář žijící v Rakousku se musel pochlubit, že kvůli jeho americkému přízvuku dostal hudlana druhý den po volbách od nějaké Rakušanky. Ve stejném článku se přiznal i k tomu jak lhal arabskému taxikáři o tom, že byl Kanaďan poté co vypukla válka v Iráku.
Možná si někteří lidé mírně upravili vzpomínky, ale když USA vstoupila do válečného konfliktu pod vedením G. W. Bushe, většina lidí s tím souhlasila (včetně mě), osvobození Iráku, protiútok za 9/11. A dnes? Tohle je velké, tlusté, černé X namalované na hlavě amerického skoro-ex-prezidenta.
Jiný článek pěl chválu na rodinný život prezidenta Obamy, Madonna brečela na koncertě a bla bla bla. Je to skutečně tak velká změna? Obama je stále jenom politik a za můj poměrně krátký život jsem se naučil jedno, 90% (možná i více) politiků je stejná verbež. Bohužel je to tak a já politice nedůvěřuji, černý, bílý, žlutý, hnědý, marťan, nebo měsíčňan, jakmile má oblek, barevný odznáček, mluví o daních a stojí za pultíkem, je dobré si na něho dávat bacha. Každý z nich má rozeklaný jazyk.
Možná za čtyři, pět let budu na tenhle příspěvek pohlížet úplně jinak, plný bludů a omylů, ale momentálně jsem vůči nové „naději“ nejen pro USA hodně neutrální, možná spíše skeptický.

Druhou věcí je, že problém rasové nesnášenlivosti, nebo možná snášenlivosti, ale pokrytectví je v naší společnosti stále nevyřešen. Měl jsem na tohle téma pár diskuzí s lidmi, kteří jsou z různých věkových a společenských skupin a tak se trochu liší, ale stejně tak jako já, většinou i oni dali za pravdu, že je dobré věci volat správným jménem.
Po ulici jede žluté auto, vy na něj upozorníte kamaráda a on se zeptá. „Který auto? To žlutý?“ Naprosto normální věc. Jiná situace, po ulici jde krásná černoška, vy na ní upozorníte kamaráda a on se zeptá. „Která? Támhleta?“ a vy řeknete „No, ta černoška.“ V Čechách by to možná bylo OK, protože slovo černoch není v češtině spjato s negativním rasovým podtextem (alespoň ne tolik jako slovo cikán). Jakmile tohle někdo pronese na ulici, můžete se v anglicky hovořícím světě za poznámku ‚black-černý‘ stát terčem zvláštních pohledů, někdy nejen pohledů. Proč je tomu tak? Tohle není lekce lhaní á la Červený Trpaslík, kde Kryton říká, že banán je jablko, nebo skupina jódlujících němců. Ve společnosti se lhaní většinou netoleruje. Kde jsou ale hranice? Nevím proč volání a popisování věcí tak jak jsou se v moderní společnosti natolik tabuizovalo. Když v Čechách řeknete cikán, můžete dostat po držce, nebo pokutu. Dokonce ani MS Word tohle slovo nezná místo toho mi nabízí slova jako cvikán, tikán,pikán, fikán a cekán, o jejichž smyslu nemám ani ponětí. Když však cikán, či chcete-li Róm, řekne gadžo (což nemýlím-li se je slovo vystihující bělocha) je všechno v pořádku. Když Japonec řekne Gaižin, což je v Japonštině slovo poměrně hanlivé, je všechno v pořádku. Když Maor řekne Pakeha (bílé prase), je všechno v pořádku. Když černoch řekne běloch, světe div se, žádný problém.
V dnešní společnosti jsme se vycvičili používat jakousi slovní polopropustnou membránu, kdy na jednu stranu řada pojmenování přípustná je, ale na druhou není. Návaznost na Obamu je jednoduchá, pro mě to není první Afroamerický prezident, ale první černošský prezident USA, každopádně krok v historii.

Třetí věc o které jsem se v návaznosti na Obamu chtěl zmínit je jeho funkční období. Ohlédneme-li se zpět do historie, není to takový problém nalézt jakási schémata opakující se nehledě na období, finanční situaci, či počasí. Z mého pohledu, prezident(-elect) Obama je změna, je to krok. Možná se jedná o krok kupředu, jednoznačně je to krok v historii, kterého jsme všichni svědci. Podobných zlomových událostí se však v historii stalo více. První žena na univerzitě, první černoška v části autobusu vyhrazené pro bílé. První černošský hudebník oceněný akademií. První muž na měsíci, první pes ve vesmíru. Takhle bych mohl udělat celý výčet zlomových událostí v celé historii našeho lidstva. Co bych však rád zmínil je fakt, že Obama je krok, který je mnohými považován za radikální. Radikální změny, které jsou kombinovány s radikálními názory prezentovány radikálními lidmi nejsou vždy oblíbené mezi všemi. Tím chci říci, že velké změny nejsou populární a to můžeme v historii dohledat také. Před dvěmi lety, Indie, žena kandidátka na prezidentku, jestli mě paměť neklame, zavražděna při bombovém útoku. Martin Luther King a Malcolm-X, oba radikálové, oba černoší, představitelé velkých změn, jejich osud je snad všem známý. Prezident Kennedy, sukničkář, politik, pacifista, pro mnohé symbol svobody, pro jiné symbol bídy. Lincoln, dokázal to pro co jiní bojovali celé generace. Nemusíme chodit tak daleko, T. G. Masaryk a jeho syn. Oba symboly velkých změn. Na TGM se pořádala téměř lovecká sezóna, přesto byl schopen položit základ našeho státu a dožít se úctyhodného věku, i přestože on sám představoval hrozbu hned několika subjektům. Jan Masaryk již štěstí svého otce neměl, podědil však symbol, který ho možná stál život. Symbol změn. Lidstvo a lidé nemají rádi rychlé, náhlé, nečekané změny. Lidstvo nevzniklo revolucí, nýbrž evolucí, proto z mého pohledu pokus o atentát na Obamu zřejmě nebyl poslední, bohužel, lidé se mají stále co učit.