V týdnu jsem svému bráškovi slíbil zdokumentovat jedno z nejlepších, nejpálivějších a nejúžasnějších jídel, která kdy spatřila světlo světa. Nehovoříme tady o lahůdkách jako krevety na másle, či ruský kaviár s vodkou, hovoříme indickém vindaloo které se řadí mezi prvotřídní jídla, která na stůl jídelní smetánky nepatří.

Kdo kdy viděl Červeného Trpaslíka, tak si možná vzpomene na scénu, kdy se Lister zpovídá Krytonovi o tom, že zašel do vinného sklípku a tím tak zradil svojí třídu. Rovněž je známo, že Lister je pojídačem všech pálivých dobrot a po pětadvaceti letech života proloženého pojídáním kari má funkční pouze jednu chuťovou buňku. Ano, vindaloo patří mezi skvost všeho kuchyňstva a je trochu škoda, že se v Čechách jedná o raritní kousek ve výběrech restaurací či hospod. V úterý jsem opět musel do města a když už mě přepadl hlad, tak jsem si řekl, že do svého oblíbeného bistra zase musím zaskočit. A zase jsem neprohloupil. Měl jsem sice spadeno na madráskou omáčku a kuře, ale nakonec jsem si dal vindaloo a dospěl jsem jídelní nirvány.

Ještě musím podotknout, že kuřecí vindaloo je skutečně zajímavé pojídat. Ono kuře se totiž vlivem koření skutečně rozpadá jako nic, stačí do něho jenom šťouchnout vidličkou a drobí se. Každopádně tady přestanu pět ódy a přikládám onu slibovanou fotku .