Anglická jména se pro mě stala předmětem skutečného zmatení. O Maorských jménech ani nemluvě. Urostlý chlupatý týpek se jménem Tiona či Reina, to se prostě nedá. Obě jména jsou vtipná především pro Japonce, protože jsou to dívčí jména. Evropanům znějí s dívčím nádechem také, ale aspoň se udrží a nezačnou smíchy hýkat hned na místě, ale až o kus dál.

S typickými mužskými jmény nemám problém. John, Jack, Leonard nebo Patrick jsou prostě nematoucí. Přesto když na kancelářských dveřích, vizitkách a podobně vidím jména jako Marty, Brooke nebo Jamie nebo jsem prostě zmaten z toho kdo telefon vezme, nebo kdo za dveřmi bude. Tato jména mohou mít ženské i mužské nositele a tudíž jsou matoucí nejen pro neanglicky hovořící lidi nýbrž i pro domorodce.

Važte si proto svých jmen jako Tereza, Markéta, Liběna či Kamila, Tomáš, Ondřej, Jindřich i Jiří, zaplať pánbůh za snadnou identifikaci nositele. S Jonášem (čili afgánským chlebem*) je to trochu složitější, ale pořád je to snad v pohodě ne?

* Jedná se o jeden takový vtípek s mým kámošem Lukášem, zase jiný příběh ze skládanky mého života .