Poměrně nedávno jsem zabrousil na portál en.wikipedia.org abych se kouknul na nějaké novinky, slavná výročí a tak. Už ani nevím jak, ale napadlo mě si přečíst skvěle napsanou historii ke kapele Foo Fighters a jejímu zakladateli a frontmanovi Davu Grohlovi. Samozřejmě jsem toho již opět mnoho zapomněl, ale zase jsem se utvrdil v tom, že tenhle chlapík je velká ikona rockové scény a rozhodně je to úctyhodný hudebník. S otevřenými ústy jsem však zůstal civět na jakousi glosu o tom, že se podílel i na některých projektech spolu s Nine Inch Nails, jednou z mála (možná jedinou) industrialových kapel, které poslouchám.

Nine Inch Nails jsou podobné Foo Fighters hlavně s tím, že rovněž začínali jako One Man Band, čili skupina jednoho člověka. Foo Fighters si svojí evoluci však již odpracovali a stálé složení již de facto mají. Nine Inch Nails však kapelou jednoho muže zůstali a tím mužem je Trent Reznor. Tento člověk je rovněž velká hudební ikona, má ohromné odhodlání a ve svém životě již mnoho dokázal. Je úspěšný skladatel, producent i hudebník avšak jeho touhu držet kapelu s nestálým složením příliš nechápu. Přesto již za kapelou NIN stojí hezká řádka nahrávek. Za zmínku stojí alba Still, With Teeth a Year Zero, všechna spojuje impozantní Reznorův hlas, ocelové bubny a ostré kytary. Bohužel jsem neměl štěstí jeho práci vidět na živo loni v Praze, přesto mi udělal radost tím, že letos vydal hned dva své projekty.

Tím prvním jsou alba Ghosts I-V, která jsem prozatím neměl šanci si poslechnout. Druhým albem je The Slip, které stojí za pozastavení. Trent Reznor se k hudbě postavil originálně, již fakt, že alba Ghosts I i The Slip jsou VOLNĚ ke stažení je krokem kupředu. Umělec jako je on si může dovolit toto gesto udělat. Alba jsou jeho vlastní prací, ve vlastní produkci a když se vydá na turné, má jisté to, že se jeho koncerty téměř vždycky vyprodají. Trent udělal krok kupředu a přitom šlápl do úsměvu řadě hrabivých karikatur hudební scény. Zajímavý je rovněž fakt, že jeho limitovaná edice alba The Slip s počtem 2500 kusů v ceně 300USD/ks byla beznadějně vyprodaná než by švec řekl bota, to také vypovídá o něčem.

Škoda jen, že umělců jako je Trent Reznor není více, naštěstí snad alespoň svítá na lepší budoucnost. Rozumný posluchač si kvalitní hudbu najde.

Nyní již samotné album The Slip. Již první dvě písně nám pod nehty vrazí devíti palcové hřebíky* pořádně zarezlé industrialem a Trentovým rukopisem. První píseň s názvem 999,999 je spíše takové intro k celému albu. Druhá píseň 1,000,000 již album i Vaší krev rozproudí rytmickými bubny, ostrými kytarovými partiemi a démonickým zpěvem hlavního tvůrce v hlavě vám prostě uvízne ‚I don’t feel anything‘. Následuje píseň Letting You, která nese naprosto stejný profil s písní 1,000,000, takže obě písně trochu splývají do jedné, což je škoda, nechala by se zařadit na jiné místo. Čtvrtou v pořadí je píseň s názvem Discipline a pyšní se líbivým kytarovým tématem, které se proplétá celou písní. Za povšimnutí rovněž stojí práce bubeníka, která nenechá jednu nohu v klidu.

V půli alba přichází píseň Echoplex, která co se kytarové invence rovněž nezůstala pozadu, co je však dotaženo k dokonalosti je text. Líbivý, snadno srozumitelný a nenáročný. Následuje píseň nesoucí název Head Down, která svým textem zaujme neméně než píseň předchozí. Instrumentální invence však trochu pokulhává, teprve až v půli písně přichází ke slovu klavír a chytlavé téma. Album pokračuje písní Lights in the Sky a ta si mě opět získala svým bezkonkurenčním klavírním podáním (hned několik písní od NIN jsou excelentní klavírní kousky). V celé písni zazní pouze klavír, pár náznaků elektronických „duchů“ a jemný zpěv, téměř ukolébavka pro děti, až na text samozřejmě, „watching you drown“ nepatří do ‚skákal pes‘ repertoáru. Řekl bych, že jedna z nejkrásnějších skladeb na albu. Další píseň s názvem Corona Radiata je zprvu absolutně beze zpěvu, bubnů, či kytar. Ke slovu se tentokrát dostala pouze ‚hučivá‘ elektronika. Hodně elektronicky upravené kytary i bubny si přijdou na své až v druhé polovině písně se svou rytmikou podobnou těžebním kladivům. Devátá píseň s názvem The Four of Us Are Dying začíná typickou kytarou i bubny v pomalejším tempu, které si pějí a bubnují svou s dokreslujícím elektronickým pozadím. Píseň vrcholí až a poslední minutě a posluchač dostává co proto. Poslední písní je Demon Seed, kde se k mikrofonu opět postaví zpěvák a za doprovodu kytarové brnkačky a ocelových bubnů celé album uzavírá.

The Slip – Nine Inch Nails

01 – 999,999: 01:25

02 – 1,000,000: 03:56

03 – Letting You: 03:49

04 – Discipline: 04:19

05 – Echoplex: 04:45

06 – Head Down: 04:55

07 – Lights in the Sky: 03:29

08 – Corona Radiata: 07:33

09 – The Four of Us Are Dying: 04:37

10 – Demon Seed: 04:59

Ještě musím kladně ohodnotit vynalézavost produkce, každé písni je přiřazen separátní obrázek, který jednotlivou píseň vystihuje. Nakonec nezbývá než doporučit všem, kteří si rádi odbočí od zaběhnuté klasiky. Musím však upozornit, že téhle kapele se prostě musí přijít na chuť.

(* Nine Inch Nails se dá do češtiny přeložit dvěma způsoby; devítipalcové hřebíky, či devítipalcové nehty, prostě jsem se neubránil a oboje jsem zamíchal do jedné představy)

Oficiální stránky Nine Inch Nails: www.nin.com