Záchvat radosti a štěstí se právě vystřídal s pocity naprosté beznaděje. Svojí blbostí jsem si totiž smazal první část vyprávění o mém putování po Novém Zélandu. Přibližně tři dny práce zmizely ve víru reinstalace WindowsXP na mém (šicím) stroji.

 Každopádně to teď budu muset napravit a dát všechno do pořádku. Domů jsem se vrátil teprve před několika dny, ale stihl jsem se mezitím přivítat se všemi výbornými lidmi na maturitním plese Oktávy Gymnázia Tanvald. Trochu paradoxně jsem se na loňském plese se všemi lidmi loučil, na letošním vítal. Za tu krátkou dobu co jsem tady, jsem také však stihnul dát sbohem svému bráškovi, kterého jsem po roce a půl viděl pouze krátké čtyři dny.

Euforii a pohodu návratu ještě ke všemu zchladil fakt toho, kolik mě čeká práce a také toho, že od února nastupuji do školy. Fakt, že se jedná o školu mě naprosto neznámou, ponechávám zatím jako vedlejší. Přesto však nechci mé stránky nechat uvadat a tak jsem si prozatím připravil jen dva krátké články, které kupodivu mojí datovou smršť přežily.

Jinak doufám, že se se všemi výbornými lidičkami co nejdříve shledám a budu mít šanci si popovídat o věcech dávno minulých, ale i budoucích. Závěrem, mějte prosím strpení, mám toho zatím více než jsem schopen stíhat, ale Nový Zéland netradičně se zpětnou příchutí se již chystá.