Takže všem mým milým pověrčivým. Včera jsem zrovna o tomhle dni diskutoval s kamarádkou a musím říci, že pověrčivost je věc skutečně krásná, avšak pouze k pobavení. Nechci zde zesměšňovat vážnost něčích pověr, nýbrž chci ukázat jak jsou zavádějící.
Pátek třináctého, černé kočky a bůhví co ještě lidem naháněly pocit strachu odjakživa. Je však zajímavé, že valná většina z těchto pověr pramení ze zdroje nám všem vlastního, i přesto tak vzdáleného, z křesťanství. Chcete-li o tom polemizovat, či nikoliv, to je mi jedno, ale nejde se nehádat o půvabu všech těchto pověr. Pátek třináctého je pro mě den jako každý jiný, tedy vlastně není, je to pro mě šťastný den.
Když se většiny lidí zeptáte, proč právě třináctka je číslo nešťastné, patrně nebudou vědět. Zdroje se v tomto liší, ale povětšinou se uvádí několik důvodů k neoblibě tohoto čísla. U poslední večeře sedělo třináct lidí a poslední, třináctý byl Jidáš, jenž zradil Ježíše.
Na Velký pátek, 13. den v měsíci byl ukřižován Ježíš Kristus. Bohužel, ten poslední a pravděpodobně nejvíce profláknutý důvod snad budou znát všichni a to díky mé neoblíbené knize i filmu, Šifra Mistra Leonarda. Zde se totiž pravdivě zmiňuje fakt toho, že v pátek 13. října 1307 bylo totiž zahájen hotový lov na řád templářů, to vše mělo za následek jeho zánik.
Vůbec nejlepší je, že existuje i chorobný strach z čísla 13, odborně se nazývá TRISKAIDEFOBIE. Některé hotely nemají 13. patro, některé nemají ani pokoje s čísly 13. Některé sportovní kluby prý nemají ani dresy s číslem 13 k výběru. No co je tohle za diskriminaci??
Mnozí lidé si ze třináctky dělají hlavu, já naopak, bizarně jsem si toto číslo zvolil za své šťastné. Kdyby se někdo zeptal mě proč, patrně bych řekl, že už jenom kvůli tomu, že mám rád prvočísla, je to číslo blízké datu mého narození, a možná i proto, že většina lidí jej právě nemá ráda. Já mám s pátky 13. povětšinou krásné zkušenosti. I když někdo by tohle mohl označit za selektivní paměť, což i to je možné.
Na závěr přidám pár čísel. Pátek třináctého je alespoň jednou do roka, letos máme my, třináctkáři žně! Letos bude pátek 13. třikrát a to v únoru, březnu a listopadu, no není to úžasné? Co je vůbec nejlepší, statistika rovněž říká, že během 400-letého cyklu se rozložení dnů na 13. pozici v měsících má takto.
- pondělí (685, -> 14,27%)
- úterý (685, -> 14,27%)
- středa (687, -> 14,31%)
- čtvrtek (684, -> 14.25%)
- pátek (688, -> 14,34%)
- sobota (684, -> 14,25%)
- neděle (687, -> 14,31%)
Co z toho plyne? Pátek třináctého 688, 14,34% obsadil první pozici! Asi začnu vyrábět trička TRISKAIDEFIL, třeba by šla na dračku.
dne 13. 2. 2009 v 10:05
Hezký článek;) Ale stejně jsem se musela smát u odstavce, jak vysvětluješ, proč je 13 tvé šťastné číslo….:D Jelikož prvočísel je hodně, k tvému datumu se to opravdu jen přibližuje, ale není to samotné datum, že 13 hodně lidí nemá ráda, to snad není důvod a že máš s 13 krásné zkušenosti….žádný jsi mi žádné neřekl, pouze jedinou a tu jsi ještě zpochybnil
:D Ale jinak dobré téma na konverzaci:)
dne 13. 2. 2009 v 11:33
Tedy, přátelé, nějak již začínám být ve věku, kdy mi je skoro jedno, jestli je třináctého, dvacátéhoprvního nebo třeba pátého. Jsem vděčen za každý den, jsem vděčen za probuzení, za to, že vyjde slunce, ikdyž třeba prší a teče mi za krk, protože jsem si, já blbec, nebral ráno deštník. Jsem vděčen za to, že se u nás nestřílí, ikdyž dobytků tady žije bezpočet, že jsou mí příbuzní, blízcí a známí v relativně dobrém pořádku (kromě maminky), že mám práci, která mne navíc baví a mohu ji s klidným svědomím provozovat i doma místo nějaké zájmové činnosti (ale někdy je i té práce dost apěkně mne štve…).
.
Se vzrůstajícím neklidem na sobě začínat pozorovat významné změny v myšlení, protože jindy bych se s radostí připojil k plodné diskuzi nad tím, které dny jsou nebo nejsou dobré a co v nich je příhodné dělat anebo naopak ne. Nějak jsem v poslední době zestárnul a zvážněl. Třeba je to jenom dočasný stav, v opačném případě tedy okolní lidičky velmi lituji.
Co na závěr? Nic, snad jenom, abyste se nenechali mým vážnějším povídáním otrávit před víkendem, neměl jsem v úmyslu mentorovat ani dělat pana chytrýho.
Přeji ze srdce všem, aby jim dnešní den, ale i ty další, přinesly jenom to dobré, bez ohledu na datum. Hlavně ale na to datum příliš nespoléhat nebo se jim nechat vykolejit. A abych to trochu odlehčil –> po třináctce přichází čtrnáctka. Tedy nejsem prasák, proboha, ani pedofil, mám stále na mysli datum, že. No a v tom měsíci ounoru, který nám, ehm, jak známo, zrovna nic moc pěkného kdysi nepřinesl, tento posun přináší přece jenom jisté pozitivum ve svátku Valentýna. Nejsem amerikomil nebo jak to nazvat, ale tohle je přece dobré. A tak tedy zběžně posvačím a vyrazím do Brodu koupit manželce nějakou kravinu, aby viděla, že se umím nejenom mračit do počítače a nadávat na nezbedné sousedovy děti, ale podpořit nějakou veselou drobnost.
Přeji všem pěkný den, a to nejenom tenhleten!!!
Zdraví Pavel
dne 14. 2. 2009 v 11:20
Ahoj Jonáši,
přeji Ti hezké a úspěšné všechny Tvoje dny, nejenom ty pátky třináctého.
Myslím, že průšvihy a neštěstí nejrůznějšího druhu se stávají častěji, než jsou ty pátky třináctého v měsíci.
Vínko bylo moc dobré, vypité na zdraví naší mládeže (mé vlastní i ty, kterou jsem poznala díky své profesi. Na většinu vzpomínám v dobrém. Matěji, na Tebe taky, i když jsi byl první větší zkouška mé trpělivosti).
Vzkaz pro Pavla: Nezapoměl jste na jednou písmenko ve slově kravina? Nebyla by lepší kravinka? Každopádně přeji, ať potěší Vaši manželku!
Všechny zdravím!
Jana
dne 14. 2. 2009 v 12:40
Tedy odpovím snad už všem… Pátek třináctého byl skvělý den a skutečně se mi to potvrdilo. Hned ráno jsem unikl pokutě 2000,- a celý den se vyvíjel suprově. Domů jsem přijel v půl šesté a v šest mizel na ples 4R, divím se, že jsem nic nezapomněl a dokonce jsem vypadal i slušně. Bohužel reportní fotografie jsou pouze z poloviny, na mraze mi kixla baterka… Slavilo se, pilo se, hodovalo se a prostě jsme se měli. Pátek třináctého byl prostě nádherný den a musím uznat, že už se těším na ten březnový i na ten listopadový, to zas bude něco!!!
Jinak jak jste již řekla, průšvihy všeho druhu jsou daleko četnější a svádět je na jedno špatné číslo, které se sešlo se špatným dnem nemá cenu, spíš to je pověra a lidé si jí až moc vsugerovali
. Jsem rád, že víno chutnalo, protože jak říká mamka, nejlepší dárky jsou ty co se dají sníst nebo vypít, touhle radou se povětšinou řídím 
. Jinak snad budou dětičky už jenom hodnější a hodnější. A nebudete tomu věřit, ale větou “Neznáme se odněkud.” jsem si totiž konečně ke jménu Šárka S. přiřadil i obličej. Šárka se mnou jela asi před 14 dny autobusem do Liberce, tak vás mám také pozdravovat (snad ještě za tu dobu nevypršelo datum spotřeby pozdravu 
)
Pavel: Povídáním se rozhodně otrávit nenechám(e), spíš je to také trochu nový vítr mezi řádky, ty moje nadšenecké, či mládežnické výlevy tak dostávají nějakou tu protiváhu právě z vaší strany, myslím, že super
. Svátek Valentýna naštěstí nikdy moc nehrotím, zaplať pánbůh ho tak trochu i bojkotuji, ale to ne proto, že nejsem amerikanomil ale spíš proto, že v něm zatím neshledávám smysl, ale všechno přijde. Nadávat na sousedovy děti? Koukám, že máme podobný problém, ale my nadáváme doma mezi sebou, ony nadávají nám otevřeně… lidé jsou občas skutečně politováníhodná stvoření… a já? jsem ohrožený druh 
, nadčlověk… (sebeironie nikdy neuškodí)
Katka: Počkej, snad nemyslíš, že tou kamarádkou jsem myslel tebe??
… ale skutečně jsme se o tom pěkně pobavili a děkuji za inspiraci ke článku. Jinak já a 13? My jsme neodloučitelná dvojka… co si myslíš, že jsem si dával na auta v prvních počítačových hrách? Na dresy v NHL? 13 prostě suverénně… 
jakmile nebyla v klubu volná 13 tak měli smůlu a šel jsem do jinýho 
….
P.S. Ještě jeden dodatek. Pátek třináctého je mi možná také tolik blízký kvůli tomu, že jsem se na něj téměř narodil…
dne 14. 2. 2009 v 21:12
Pro Janu.
Dobrý den, ano, tedy ne, nezapomněl jsem, přiznám se ale, že máte zcela pravdu v tom, že “kravinka” je určitě lepší a slušnější. Omlouvám se. Abych to dotvořil a raději někam odvedl, dobře to dnes dopadlo, vyřešila to pěkná bonboška, příspěvek na bundu (ne že bych neměl na celou nebo se zdráhal jí koupit, bylo třeba utratit jakýsi dárkový certifikát na 400,– Kč), atd.
Tímto Vás srdečně zdravím a přeji vše dobré.
Pavel.
Jonáši, gratuluji k narozkám, ikdyž teda stejně stále houby vím, kdy je to vlastně máš. No, to je teda čeština…
Ahoj a hodně zdraví, štěstí, lásky a všeho, čeho by sis ráčil. P.
Zdraví a práci pro dnes končí (to kdyby si toto čistě n á h o d o u přečetl Jonášův táta, můj šéf–> aby se mu nenuceně dostala info o tom, jak jeho mraveneček i v jeho nepřítomnosti usilovně pracuje
, 
, 
), Pavel.
dne 17. 2. 2009 v 11:04
Ahoj Jonáši,
teď jsem trochu zmatená. Píšeš, že jsi v autobuse potkal Šárku S. A to je Šárka, která chodí na konzervatoř.(Občas jede do Teplic z Liberce). Víc jsem Tě upozorňovala na Šárku Ch., která teď bude v Liberci tak trochu Tvoje spolužačka. (Pokud jsem si nespletla gympl). Nápověda: Šárka S. je drobnější tmavovláska s mandlovýma očima (možná s brýlemi) a Šárka Ch. je vysoká modrooká hnědovláska. Tak která mě to pozdravuje?
Měj se!
dne 17. 2. 2009 v 23:30
Pavel: Narozky mám tedy přesně v dubnu, ale tohle neřeším, protože jak se znám a všichni znají mě, tak vědí, že na narozeniny jsem opravdu špatný pamatovák a se svátky mi tedy hodně mizerně vypomáhá diář. Každopádně dárky valentýnské, narozeninové, sváteční i velkkonoční či vánoční jsou mi svaté a nezdrávám se čas od času, sem tam někomu trochu té radosti z pocitu být obdarován dopřeji. Musím však podotknout, že je snazší rozdávat než přijímat, už jenom ten pocit…
teď už jen začít rozdávat ze svého…
Jana: Ano, právě to mě taky zmátlo, skutečně se v autobuse jednalo o Šárku S. na Šárku Ch. jsem ještě nenarazil… Takže finále: pozdravuje Šárka S.