Věc se má tak, že mé informační embargo převládá a skálopevně si za ním stojím. Kdykoliv se mnou chce někdo zahájit debatu o konkrétním politickém problému uznávám, že se ztrácím a proto nasazuji zdravý selský rozum.
Nevím o kolik chce kdo co zvýšit, či snížit. Je mi jedno jaký ministr kde sedí, nezajímá mě kdejaká kauza o ulitých penězích a podobných věcech. Skutečně mi nehty netrhá to, že nevím kdo je v jaké funkci ani to, kolik za to bere. Když už jsem u toho a někdo mi naladí zpravodajskou relaci v nějakém tom českém rádiu, okamžitě přepínám funkci vnímání na funkci „zírej do blba a poslouchej cvrkot vrabců“. Jakmile mi někdo do ruky nutí Metro, po kterém ruku natáhnou snad všichni, já strkám ruce do kapes a kroutím hlavou ve znamení odmítnutí. Jakmile mám u ruky ovladač, televizi vypínám, jen co to jde, rádio ladím na hudební kanál, či rovněž vypínám.
Již jsem slyšel názory z různých táborů hovořící pozitivně i negativně vůči mému ‚informačnímu životnímu stylu‘. Někdo si prostě nedovede představit to, že žije v informačním mraku jako já. Někdo je natolik omezený, že tenhle přístup k životu bere jako něco egoistického, zatraceníhodného, ba dokonce ho odsuzuje. Nedávný rozhovor s mým tátou mě přivedl k jistému nápadu, napsat právě tenhle článek.
Pokud se na informace podívám ze zcela nového úhlu pohledu, dostávám zajímavé výsledky. Vezměte si, že každý týden sledujete televizní noviny 4x po dobu 30 minut. Na internetu strávíte každý den v průměru 15 minut čtením bleskovek a to předtím, než si přečtete e-maily. Troufám si tvrdit, že u většiny lidí se jedná o jednoúčelově strávený čas, čas při kterém nedělají nic jiného kromě dané činnosti. Za jeden týden dojdeme k číslu 3,75h/týden. Pro rok použiji hrubé číslo 50, čímž dostáváme astronomické číslo 187,5h, což je bezmála osm dní. V této modelové situaci promarníte týden z jednoho roku sledováním něčeho, jehož sdělovací hodnota je diskutabilní. Schválně si každý udělejte takovouhle kalkulaci sami pro sebe, sami si řekněte co vám strávený čas a přijaté informace dávají. A teď si to ještě zkuste přepočítat na peníze. Kolik novin nakoupíte do roka, kolik zaplatíte na televizních poplatcích, kolik byste byli schopni za promarněný čas udělat práce atd.
Já jsem si již před několika lety prostě řekl, že nemá smysl se těmito věcmi zabývat. Je mi prostě cizí debatovat nad všedními věcmi jako je stav státní kasy, koťátka na konci TN, nějaký bača co do něj třikrát uhodil blesk. Řekl bych, že od té doby jsem si ušetřil poměrně hodně času, sem tam nějaký ten stres, přesto jsem si uštědřil pár trapasů u rozhovorů nad děním v poslední době. A víte co? Mě je to jedno, jsem šťastnější 
.
dne 21. 3. 2009 v 14:51
Jonáši, myslím si, že Tě chápu. Potkal jsem již dost rozumných lidí, kteří se těmto – leckdy zapáchajícím zdrojům informací – zásadně vyhýbají a zdají se být celkem spokojení. Já jsem dřív taky odpovědně čuměl na zprávy a poslouchal kdeco (to nebyl oslí můstek na ty rozumný lidi…) a teď se nedívám téměř vůbec. Částečně vinou časového deficitu. Problém však můžeme mít s tím, abychom si časem nevytvořili extrémně antagonistický přístup ke všemu, co vidíme, slyšíme atd. Jednak se potom nedozvíme, jestli se v tom záchodě neobjevilo náhodou něco zajímavého, jednak je dobré být aspoň trochu v obrazu a dále – pokud již zcela ztotožňujeme daný informační zdroj se svým jasným nepřítelem, pak je i o nepřátelích dobré něco vědět. Abychom třeba nebyli časem nemile překvapeni právě díky své neinformovanosti. Něco bych o tom věděl i jinak, ale to spíše až osobně, sem se to, ostatní mi, prosím, promiňte, musím respektovat jistou diskrétnost, přece jenom nehodí. On totiž extrémní extrém nikdy není dobrý. Člověk by měl opatrně ošmakovávat skoro od všeho, ono se nemusí vždy přesně vědět, co bude dalším zdrojem potřebného poznání. Mysli, prosím, trochu na to, ať si v životě zbytečně nenatlučeš. Byť Tvůj názor a přístup je stále ještě asi rozumný. Byť já toto občas rovněž nerespektuji a občas si natloukám. Zdraví Pavel.
dne 23. 3. 2009 v 21:37
Druhej odstavec z vrchu je jako bys ho psal o me…:) plne se s nim ztotoznuju…
to, ze je potreba se zajimat o svoje okoli je sice pravda, ale resit politiku, kterou stejne nemuzu ovlivnit nema smysl…
taky nemuzu pochopit, jak se muze nekdo vztekat, kdyz mu vypnu nebo prepnu TV kde bezi reklamy…
dne 29. 3. 2009 v 19:16
Jonáši, málo sem v poslední době píšeš, nemám co číst, ani na co regálovat, popř. nadávat. Když bude nejhůře, uvidíme se 17.4.? Zdraví strejda Pavel.
dne 30. 3. 2009 v 21:36
Ano, bohužel je to tak, skutečně sem málo píši a hned v dalším příspěvku objasním proč. Jinak se 17.4. na 90% počítám, takže tam bychom se vidět měli, ale s jistotou to slíbit nemohu.
dne 30. 3. 2009 v 21:39
Ale skutečně to tak je, kolikrát jsem si připadal jako v mediálním světě, televize skutečně lidi doslova pohlcuje a nezáleží na informacích, možná i proto jsem tohle médium opustil (a propadl jinému; internetu-počítači) přesto na internetu mám tu možnost širší selekce než u televize
. Řešit politiku, to jsem bohužel dělal dnes, při zkoušení z politických systémů anglicky hovořících zemí, poměrně dost jsem si vymýšlel, ale na obhajobu mé neznalosti by odmítání televize asi nestačilo 