Stává se Vám někdy, že kráčíte Vaším městem a přesto se cítíte jako v někde na opačném konci světa? Tenhle pocit mám v Edinburghu téměř pořád, a to hned ze dvou důvodů. Město jako takové mnoho neznám, abych řekl pravdu, neznám ho vůbec a již kolik víkendů jsem si říkal, že popadnu foťák a vyrazím ven.
Zatím jsem to udělal jenom jednou a rychle proběhnul centrum. Druhým důvodem proč se tu tak cítím je neustálý dojem, že se nacházím v kultovním snímku Trainspotting. Bohužel, musím konstatovat, že film není daleko od pravdy. Město se doslova hemží nejroztodivnějšími lidmi. Žebráků na ulici člověk denně vidí alespoň deset, řada z nich jsou zcela jistě občané Velké Británie bez známek fyzických indispozicí, tudíž jejich životní situace zřejmě pramení z prapodivných okolností, ale tím se teď nechci zabývat. Daleko záhadnější stvoření člověk potkává brzy k ránu, či po setmění, téměř v jako nějaké upíří sci-fi s námětem v kultovním The Shining (Osvícení) se po ulici prohánějí lehce vyšinutí lidé. Sem tam uslyšíte z dálky nesrozumitelný řev, ten se časem přiblíží a nestačíte se divit, když uzříte jedince, který se hádá sám se sebou.
Jindy zase uvidíte a uslyšíte hádající se pár, užuž to vypadá, že se něco semele, když v tom se žena otočí a partnera zcela uzemní kopancem do správného místa. Nejlepším místem jsou autobusy. S typicky edinburghským přízvukem se dva mladší kluci baví o kvalitě právě vykouřeného jointu marihuany a posluchač se dozvídá nové aspekty jejich audiovizuálního prožitku z každodenního života nyní vnímaného pod vlivem THC. Pokud máte smůlu narazíte na vyběleného, vyhublého pankáče spícího opřeného o okno autobusu. Po chvíli se k vám dostane závan zápachu směsi vodky, bláta, trávy s trochou dusičnanů (moči) či smažených hranolek. Fantazii se meze nekladou, každopádně čas od času klapnutí těžkých domovních dveří za mými zády slyším docela rád.
Abych vše uvedl na pravou míru, Edinburgh je krásné, úžasné a dokonce i bezpečné město, jen na něco takového musí být člověk asi trochu připravený, což jsem z Liberce opravdu nebyl. Tak jako tak, Trainspotting je v tomto městě k vidění na každém rohu.
dne 21. 11. 2009 v 20:42
Ahoj Jonáši,
nebyla jsem v Edinburghu, neviděla jsem ani Trainspotting, ani The Shinning, ale podobné pocity, o jakých píšeš, možná zažívám v Praze. Taky si tam lidi povídají nahlas sami se sebou, válí se tam bezdomovci a chodí různě vystrojené maškary. A v roce 1984, kdy jsem byla poprvé „na Západě,“ a to v Holandsku, jsem měla v Amsterdamu oči navrch hlavy, když jsem viděla hned několik zfetovaných individuí. Do té doby jsem viděla maximálně ožralého souseda. Ale domorodci ani nehnuli brvou, když je překračovali a míjeli. Holt už byli zvyklí.
Měj se hezky!
J.H.
dne 22. 11. 2009 v 1:07
Jé, to je dobře, že jsem svojí leností nepřišel o čtenáře :). Každopádně The Shinning je výborný horor Stanleyho Kubricka podle knihy Stephena Kinga. V hlavní roli je Jack Nicholson, takže tato tři jména hovoří sama za sebe o kvalitě snímku, vřele doporučuji. Trainspotting je kultovní snímek (v hl. roli Ewan McGregor) z drogového podsvětí Edinburghu, takže snímek také doporučuji. Film člověku nastiňuje spíše náturu člověka v nouzi než-li pozadí Skotska. Oba snímky mi při psaní článku hlavou naskočili naprosto bez přemýšlení (asociatiní myšlení v praxi) :D. Já jsem zase nikdy nebyl v Holandsku, ale je to země kam se rozhodně musím podívat, už jenom kvůli tomu, že jako národnost mi velice přirostli k srdci. Každopádně v Praze jsem na nadrogované lidi naštěstí nenarazil, natož potom v Liberci, tam to pro mě bylo jako v „ideálním“ městě. Rozhodně tím ale nechci nikoho odradit od návštěvy Edinburghu, ba naopak, město jako takové vřele doporučuji, jen je dobré se na takové věci připravit. Tak jako tak už se těším na návštěvu rodného kraje, ale o tom zase jindy :D.
Zdraví, JF.
P.S. O vystrojených maškarách, Spojenékrálovky (geograficky-lingvisticky nesprávné slovo k popisu občanek Spojeného království) považuji za nejhůře oblékané lidi (ženy) co jsem kdy měl možnost vidět. Nepřeháním, slovo „vkus“ tady opravdu mnoho lidí nezná. To říkám i navzdory tomu, že sám jsem absolutně módyprostý člověk. :D
dne 23. 11. 2009 v 22:56
Tak já si toho Kinga zkusím půjčit a přečíst. Teda pokud to seženu česky. Asi radši čtu, než koukám na filmy. A od toho Kinga jsem něco četla, ale bylo to nedávno, tak si to už nepamatuji. Pamatuji si spíš to, co jsem četla jako mladá holka. Teď by se hodil smajlík, nebo dva. Werich kdysi řekl, že pamatovat si můžou hloupí a chytří musej vymejšlet. (Nebo tak nějak). Třeba ještě něco vymyslím, když už si tak málo pamatuji. Další smajlík(nebo dva).
Hezký podzim v Edinburghu.
J.H.