Ediburgh II., práce nad hlavu

(tohle jsem úplně zapomněl uveřejnit, tak trochu se zpožděním )

Zase je to více než měsíc od doby, kdy jsem naposledy něco napsal na moje stránky. Sem tam napíši článek pro server www.napalubu.cz, ale to je spíše okrajová záležitost vztažená k mojí úchylce. Tak jako tak mám stále práce nad hlavu a tím se nic moc nemění. Z pracovního prostředí Anglie jsem uprchl do studijně pracovního prostředí Skotska, nevím co je lepší. Už nemám ruce špatné od ředidla, tentokrát je mám odrbané od mrazu a nervózního odrbávání.

Občas mi připadá, že jsem jediný pracující (studující) člověk v domě. Lidé, kteří mě totiž bohužel obklopují někdy i více než 60% času totiž nechodí ani na povinné laborky, nedej bože ani na přednášky. Každopádně jestli oni udělají testy a já ne, tak sem opravdu asi nepatřím. Co mě však baví jsou některé práce spojené s tématem ekologických staveb a ekologického přístupu k inženýrství. Od začátku roku jsem zpracovával esej na téma ekologických měst, větrné energetiky a momentálně i ekologických staveb. Některá fakta a cifry v bibliografii, kterou jsem shromáždil, jsou skutečně zajímavá a nutí člověka přemýšlet.

Nemyslete si, že se ze mě ze dne na den stal Bursík, či Kateřina Jacques (moje oblíbená politička, kdo zná moji ironii pochopí i tuto větu). Sice jsem tomuto tématu již pár hodin sebevzdělávání věnoval, stále moje znalosti hraničí se znalostí paní Jacques. Je to natolik obsáhlé téma, že i podobory této disciplíny stačí zaměstnat vědecké týmy čítající desítky pracovníků univerzity. Právě University of Edinburgh si velice zakládá na přístupu vůči ekologii. Je zapojená hned do několika celostátních i mezinárodních programů a mám takové tušení, že se zavázala k tomu, že do několika let chce být ekologicky neutrální (samozřejmě v rámci mezí). Tím se myslí redukovat produkci skleníkových plynů a odpadů spojených s přímým provozem univerzity na nulu. Tým univerzity tím chce dokázat, že co jiní mají za nemožné je možné dosáhnout.

Problémem této vize jsou však samotné kořeny věci, my studenti-lidé. Škola možná dokáže redukovat spotřebu papíru, zavést spalování biopaliv, to vše pouze přímo v budovách školy. Největšími ‚znečišťovateli‘ na celé vizi jsou ale lidé. Vidím to dnes a denně. Kvanta materiálů spotřebovaná v lineárním systému (výroba, užitek, odpad), neefektivita budov ubytoven, plýtvání vodou i energií samotnými studenty, kteří stejně ráno nasednou na kolo a říkají si, jak té planetě dneska zase pomohli. Nechci tady nějak mudrcovat, ale dokud se studenti nenaučí používat mozek, nemá to smysl. Opět hledáme řešení pouze na vršku ledovce, to že nám ten spodek pěkně odtává, to nějak nevidíme. Tak, tím jsem se přesunul od A do B a už ani nevím co jsem chtěl původně napsat .

Co bych ještě dodal? K potvrzení mého názoru o používání mozku přidám historku ze života. U nás na baráku bylo jasně řečeno, že používání společné místnosti bude po desáté hodině večerní omezeno a prostě lidé se tam po desáté době nemají už moc co bavit, protože hned vedle jsou dva pokoje a v jednom z nich jsem bohužel já. Ve dvanáct večer před mojí zkouškou jsem šel tedy spát s vědomím toho, že tam stále jsou lidé, ale to humbuk nijak nedělali. Co mě však dokázalo vytočit bylo když můj momentálně velice inteligentní, avšak nemyslící spolubydlící vešel do pokoje v jednu ráno, rozsvítil a začal něco hledat se slovy „Ježiš promiň, že tě budím.“ Inu usnul jsem znovu, co čert nechtěl, ve dvě ráno si inteligenti vymysleli, že se docela hlučně začnou ze společné místnosti rozcházet, čímž mě samozřejmě vzbudili podruhé. No a o půl hodiny mě vzbudili potřetí, když si spolubydla musel nutně (byť šeptem) povídat se svou holkou (kterou neviděl celých třicet sekund a kterou v pokoji toleruji už déle než vydržím). Inu po cca třech hodinách spánku jsem se ještě podíval do papírů a s bolestí hlavy z nevyspání odešel psát písemku. Ani nevím jestli jsem vyplnil všechny osobní údaje správně, každopádně jsem to snad dal i přesto, že jsem neměl čas a tuchu na/o druhé polovině papíru.

Každopádně jsem hned po návratu ze zkoušek udělal ve vzduchu čisto. Idiotie a intolerance některých lidí hraničí s rozumem zdravého dospělého člověka. A na slova „To jsi nám ale měl přijít říct.“ Jsem snad musel odvětit jen „Bylo vám jasně řečeno, že během prosince bude daleko přísnější klid, když studujete tady, tak retardovaní ani nedoslýchaví asi nejste, takže jednou vám něco říct snad stačí.“

Poučení pro příště? Já už snad ani nevím.