Pendulum – Immersion tour, rozhodně nic pro kardiaky

Koncert co vážně stojí za to.

Sepsání tohohle článku asi nebude moc jednoduché, protože to všechno stále ještě vstřebávám, ale pokusím se být věcný.

O tom, že se slavná drum and bassová kapela v rámci nového tour chystala i do Edinburghu jsem věděl prakticky hned jak vyšel oficiální program koncertní šňůry. S koupí lístku jsem však čekal až do chvíle, kdy byly zveřejněny rozvrhy zkoušek. V ten den (a nejen tehdy) se na mě asi usmálo všechno štěstí, protože koncert připadal přesně na poslední den mých zkoušek. Nepromarnil jsem ani vteřinu a lístek okamžitě koupil, a to za symbolických 23 liber. Na samotný lístek jsem trochu netrpělivě čekal, ale asi 14 dní před vystoupením mi přišel doporučeně do schránky, hurá!

Popravdě řečeno, daleko více jsem se připravoval na zkoušky než na samotný koncert, proto jakmile jsem se z poslední zkoušky dostal domů, pouze jsem si zjistil, kam že to vlastně mám jít a vyrazil jsem. Koncert měl začínat v sedm hodin (čtvrtek 20. 5. 2010), zhruba v tu dobu jsem stál před kulturním střediskem Corn Exchange. Kromě mě, zde ale stálo ještě dalších několik set lidí v obří frontě. Inu, pěkně po česku jsem se otočil a zašel na dvě do vedlejší hospody, než fronta opadla. Ve tři čtvrtě na osm jsem již stál pár metrů od vstupu. Ve frontě jsem si připadal jako v surrealistickém obraze. Byl jsem obklopen samými dětmi, vyholenými hlavami, emaři, potetovanými gothy a aby to nestačilo, sem tam se objevil i nějaký ten starší ročník. Vedlě mě se nachomýtlo pár přiožralých Skotů a hrozně měli chuť se mnou probírat předskokana (kterým byl Sub Focus). Jelikož jsem již zdálky zmerčil ochranku, dělal jsem že je moc neznám a jakmile jsme se dostali k rámům, mladíky si odtáhli a poslali je zpátky na konec fronty a pro kafe, aby trochu vystřízlivěli. Jakmile jsem se dostal dovnitř, prozkoumal jsem sál. Měl cca 25×15m a při vystoupení Sub Focus se postupně plnil. Ještě musím dodat, že předskokan měl naprosto hluchého zvukaře (jestli nějakého vůbec měl). Nejprve mu to hrálo asi jako repráky od notebooku. Pak se ozvalo několik ohlušujících ran když někdo přepojoval kabely a následně všichni pocítili solidní nával basů, který ladili ještě další dvě písně. Kladem vystoupení předskokana byla velká kruhová osvětlovací deska, svým tvarem připomínající oční zorničku, na které se promítaly různé světelné efekty.

Postupně jsem se přesunul k pravé části pódia a čekal na to hlavní. Asi ve tři čtvrtě na devět se vyměnili systémy na pódiu a po pětiminutovém potichém intru nastoupili samotní Pendulum. V té době bych od pořadatelů čekal, že pustí ventilaci (šest párů ohromných ventilačních rour)  na plný kotel, protože teplota v sále začala nepříjemně stoupat, to se však nestalo. Pendulum měli zvuk vychytaný na výbornou, pouze při některých písních byly mikrofony pod hlasitostí syntetizéru a bylo hodně obtížné slyšet co se vlastně zpěvák snažil zazpívat. Už po druhé písni se začal celý sál vyloženě vařit a slabší jedinci opouštěli kotel, dobře pro mě, já se tak dostával dopředu. Jak to tak ale bývá, horkem lidi blbnou a po chvíli začaly na pódium létat propocená trička a vůbec kousky oblečení všeho druhu. Umělci vše brali s grácií a předměty házely zpátky do publika. Celé publikum se dostalo na parádní vlnu a kam oko dohlédlo, tam se hopsalo, mávalo, těžko by člověk asi hledal někoho kdo se nudil a stál. I samotní Pendulum se po chvíli nadchli pro var publika a doslova ždímali ze svých nástrojů co se dalo. A nejen ze svých nástrojů, protože když k mikrofonu přišel Rob Swire, jednoduše prohlásil, „Vítejte v sauně, ale jste prostě super!“ A opravdu to bylo jako v sauně, moje tričko bylo totálně durch jako kdybych proběhl deštěm. Na svojí obhajobu, nebyla to jenom moje práce, ale vlastně když se na vás tlačí dalších pět lidí a kolem létají flašky s vodou, prostě to schytáte .

Publikum se na jedné vlně vezlo celou dobu a místy to eskalovalo možná až moc. Protože co jsem napočítal, ze zadních řad se dopředu k pódiu na rukou davu poslalo asi 30 lidí. Organizátoři mezi publikem a pódiem se mohli na fanoušky umávat, aby to nedělali, přesto každou chvíli putoval dopředu někdo další. Organizátoři tyto „cestující fanoušky“ pouze sbírali s rukou davu a s „poplácáním“ po ramenou je posílali zpátky do koncertní vřavy. Nutno také podotknout, že tam kde jsem stál (cca dva metry od pódia) se udělala solidní tlačenice a tak jsem si hlava nehlava musel místo dělat lokty. Samotní Pendulum na závěr přidali dvě písně, a musím přiznat, že na tu poslední už jsem prostě fyzicky neměl a vyčerpaný jsem opustil kotel a vychutnával zdálky. Co musím hudebníkům však trochu vytknout je fakt, že z nového alba zahráli jenom tři skladby a zbytek se stával především z tracklistu, který měli i v Brixtonu. Troufám si tvrdit, že to má hlavně tyto příčiny: 1) Album vychází až za pár dní a proto nechtějí, aby něco uniklo ven dříve než má. 2) Protože to fanoušci ještě neznají, patrně by je to asi tolik ještě nechytlo.

Jinak když už jsem zmínil i Brixton a nahrávku z tamějšího koncertu, vzpomněl jsem si, jak Rob Swire musel fanoušky několikrát burcovat k tomu, aby se vůbec hýbali. Na „našem“ koncertě se všichni hudebníci jenom rozplývali, a to nejenom tím jak vystupovali. Navíc se na publikum sneslo několikero pochval ve stylu „Ty vole, my jsme z vás úplně vodvařený, tohle jsme už dlouho neviděli!“ A měli pravdu, protože takhle intenzívní koncert prostě nepamatuji!

P.S. Uši mi odlehly v pátek odpoledne a pískání v uších přešlo v sobotu ráno dopoledne…

Ještě přikládám pár skromných fotek pořízených mým malým foťákem, proto také ta kvalita. Naleznete je zde http://www.websolvers.co.uk/thumbnails.php?album=5

Na závěr přikládám několik videí. Za zvuk i kvalitu se omlouvám, ale v podmínkách v jakých jsem to dělal to je ještě ucházející se. Berte to jako takovou menší ochutnávku a vábidlo na probíhající tour.