Příspěvky v kategorii ‘Deníky’

Občas se nestačím divit. Bankovní sektor je plný všemožných patvarů, účtů na milion způsobů, poradců a bůhví čeho ještě. Po několika měsících strádání s účtem u České spořitelny jsem se rozhodl sám sebe vhodit do mlýnice bankovnictví. Nuže, a jak to dopadlo!

A po dlouhé práci při přepisování mých škrabopisných rukopisů Vám přináším pokračování mého putování po Novém Zélandu. Doufám, že se Vám bude líbit, a že ho přijmete takové, jaké je. Myslím, že tentokrát jsem do psaného textu nedělal tolik úprav jako do prosincové verze, tudíž to možná bude více nudné, či více bezprostřednější.
Galerii k lednu [...]

Jak už se tak říká, nejhorší je srážka s blbcem. Já dodávám, nejhorší je srážka s uniformovaným blbcem, nebo s blbcem, který má razítko v ruce. Tak tady je příběh jak se chlapec hádal s blbcem.

NYNÍ TAKÉ OBRÁZKOVĚ!!!
Ještě než se pustím do sáhodlouhého vyprávění, které si nebude brát servítky, neodpustím si nenapsat kratičké úvodní slovo. Jelikož zápisky, které jsou zařazeny v tomto článku vznikaly úplně jinak než zápisky předešlé, je možné, že tuto změnu prostě pocítíte. Všechny předešlé zápisky vznikaly jako poměrně ucelený sled myšlenek s časovým podtextem, to vše [...]

Docela snadno, stačí letenka přes půlku zeměkoule…
Když při hodinách zeměpisu básníval náš profesor o časových posunech a vyžíval se při zadávání příkladů pro výpočet časových rozdílů, nikdy jsem jeho entusiasmus nesdílel. Nejspíše proto, že na cestách za evropským sluncem a zpět jsem neměl tu krásnou možnost vše pozorovat přímo na sobě.

Záchvat radosti a štěstí se právě vystřídal s pocity naprosté beznaděje. Svojí blbostí jsem si totiž smazal první část vyprávění o mém putování po Novém Zélandu. Přibližně tři dny práce zmizely ve víru reinstalace WindowsXP na mém (šicím) stroji.

Původně jsem chtěl stránky ponechat na pospas osudu až do doby než budu skutečně oběma nohama na české zemi, bohužel mi to má nátura prostě nedovolila. Momentálně mám několik volných dní v Christchurch, jednom z několika málo krásnějších měst Nového Zélandu.

aneb 13 dní, 12 nocí, 36 lidí, jeden autobus a spousta legrace
Když jsem 30. listopadu brzo ráno stál v Hamiltonu a díval jsem se na lidi kolem, vážně jsem nevěděl jak to všechno bude. Jediným mým vodítkem bylo pouze pár lidí, které jsem znal již zminula, jinak se to kolem mě hemžilo lidmi, které jsem [...]

Dalším poznatkem z Nového Zélandu, kde se můj pobyt již blíží ke konci, je místní (skutečně mizerná) telekomunikační kultura. Zřejmě by každý student měl na začátku střední školy dostat alespoň dvoutýdenní kurz telekomunikačních schopností.

Jak se tak blížíme ke konci kalendářního roku, tak už i můj pobyt na druhé polokouli se konečně chýlí k samotnému závěru. Zbývá mi již jen pár týdnů, či pár desítek dní, přesné odpočítávání jsem ze starých stránek nepřenesl. Ještě takhle ze začátku bych chtěl popřát všechno nejlepší ke svátku všem … (listuji diářem, moc [...]