Jinak před pár týdny jsme se vrátili ze Slovenska, kde jsme trávili příjemný týden pod Vysokými Tatrami. Celé album fotografií jsem nahrál na internet a je mi proto potěšením se zde o něj podělit.

Přesto doufám, že se vám pohled z jednoho z hlavních bukrů SS ve Skandinávii bude líbit.

Pro zobrazení plného náhledu klikněte na miniaturu a použijte posuvník okna úplně dole.

Pamatuji si ještě jako dítě, když jsme s mým bráškou dělali Číňany kdykoliv naše mamka uvařila Kung-Pao, nebo jinou alternativu asijské kuchyně. Vždycky jsme si ochotně doběhli pro čínské hůlky a úporně jsme se snažili jídlo spořádat hůlkami, ale snaha marná a pochybuji, že bych se to kdy takhle naučil.

Po mém příjezdu na Nový Zéland jsem se hned čtvrtý den zúčastnil japonské barbeque a hlavním prostředkem pojídání byly právě hůlky. Zpětně se omlouvám za zažitý termín ‚čínské hůlky‘. Dokonale jsem se ztrapnil, protože jsem již mrtvé kuře přiměl znovu létat. V tu chvíli jsem si dal tak trochu předsevzetí, že tohle se prostě budu muset naučit. Brzy mi však shoda náhod podstrčila výborné možnosti a skvělého učitele. Možnostmi myslím občasný přísun jídel, které se hůlkami jíst dají a učitelem mám na mysli Vietnamce Duonga. Už ani nevím jak, jeden večer jsem vzal do ruky hůlky a rozkázal jsem mu, aby mě zaškolil a lekce byla poměrně jednoduchá „Prostě to chyť!“ a od té doby jsem hůlky z ruky pustil snad jedině při konzumaci fondue a stejků, 90% veškerých jídel konzumuji hůlkami a schopnosti jsem si tím zdokonalil natolik, že udivuji asijské spolubydlící. Ti již častěji chytnou lžíci a na hůlky je zbytečné se jich ptát.

Jako výsledek to má své klady, rychlí jedlíci zpomalí a tudíž lépe zpracovávají přijímaná sousta, horké jídlo je konzumováno v menších porcích, tudíž vychládá snáze. Ke konzumaci hůlkami je zapotřebí jen a pouze jednu ruku.

Má to ale i dva zápory, jsem rychlejší než všichni ostatní s příborem a nedá se tím jíst omáčka. Při dobré konzistenci i cviku při použití hůlek nezůstane na talíři ani zrnko rýže.
Níže bych rád přiložil fotodokumentaci rychlokurzu používání hůlek přesně tak jak jsem ho dostal já. Budete se divit, ale zvládnout se to nechá poměrně rychle.

Plný náhled obrázků je k dispozici po kliknutí na jejich miniatury.

Krok 1: Uchopíme hůlky naší nedominantní rukou (praváci levou, leváci pravou) a „podáme“ je širší stranou naší dominantní ruce.

Krok 2: Hůlky vložíme mezi palec a ukazovák a mezi hůlkami ponecháme odstup cca 2cm.

Krok 3: Hůlky stále držíme oběma rukama, a poupravíme podle potřeb, toto se liší jelikož každému hůlky vyhovují jinak. Upravuje se odstup hůlek podle šířky bříška palce a vysunutí hůlek podle potřebné délky.

Krok 4: Hůlky je slušnější držet na konci, lépe to i vypadá. Nyní je ruka v pozici kdy si prsty hůlky posunují podle potřeby a palec se „uvelebuje“ na svém místě.

Krok 5: Takto vypadá ruka již připravená ke správnému použití hůlek. Velice důležité je hůlky nedržet křečovitě, vše je uvolněné, ale jisté držení je nezbytné.

Krok 6: Takto vypadá celá ruka, prsteník a malíček jsou při konzumaci pomocí hůlek nepotřebné prsty, proto se posouvají do nečinné pozice.

Krok 7: Obrázků kroku 6 a 7 je patrné pozorovat jednoduchý pohyb prováděný při uchopení sousta. V tomto úkonu je jediným hybatelem ukazovák. Jedná se o stejný pohyb jako při oklepávání popela z cigarety. Ukazovák je téměř napnutý a pohybuje se odshora dolů. Palec tento pohyb přirozeně následuje jemným pohnutím dolů.

Krok 8: Je dobré začít cvičit na větších kusech (soustech), suchých, či lepkavých, které je snadné uchopit.

Krok 9: Velké předměty mají tu výhodu, že je možné je uchopit mnoha různými způsoby.

Krok 10: Po chvilce tréninku se můžeme přesunout na menší a složitější sousta, či předměty.

Zkoušel jsem i sezamové semínko (černý flek na fotografiích), to lze sebrat nasliněnými hůlkami. Stejně to funguje se všemi pokrmy. Řekl bych, že schopnost poměrně rychlého naučení se použití hůlek na nejrozmanitější druhy pokrmů jsem měl jako klavírista trochu zjednodušenou. Motorika prstů je v tomto případě poměrně důležitý prvek.

Dobrým způsobem tréninku schopností je po čase začít i s nedominantní rukou, to však trvá daleko déle (především mužům kvůli nižšímu počtu mozkových synapsí). Ještě jsem si dovolil přidat školu hůlek pro pokročilejší. Kdo by měl zájem, na konci příspěvku je video jednoho fešáka co to s hůlkami občas dokáže roztočit .

Tak a hurá do čínské restaurace .

Kdo kdy viděl Červeného Trpaslíka, tak si možná vzpomene na scénu, kdy se Lister zpovídá Krytonovi o tom, že zašel do vinného sklípku a tím tak zradil svojí třídu. Rovněž je známo, že Lister je pojídačem všech pálivých dobrot a po pětadvaceti letech života proloženého pojídáním kari má funkční pouze jednu chuťovou buňku. Ano, vindaloo patří mezi skvost všeho kuchyňstva a je trochu škoda, že se v Čechách jedná o raritní kousek ve výběrech restaurací či hospod. V úterý jsem opět musel do města a když už mě přepadl hlad, tak jsem si řekl, že do svého oblíbeného bistra zase musím zaskočit. A zase jsem neprohloupil. Měl jsem sice spadeno na madráskou omáčku a kuře, ale nakonec jsem si dal vindaloo a dospěl jsem jídelní nirvány.

Ještě musím podotknout, že kuřecí vindaloo je skutečně zajímavé pojídat. Ono kuře se totiž vlivem koření skutečně rozpadá jako nic, stačí do něho jenom šťouchnout vidličkou a drobí se. Každopádně tady přestanu pět ódy a přikládám onu slibovanou fotku .

Toto je snímek ze zahrady, zadní zahrady, našeho domu, aneb jak se žije… . Přesto si při slunném počasí klidně sednu na židli a užívám slunného počasí.